To byla ale trapná párty...

Nepovedlo se to. Vůbec.

téma: Moje, moje, moje! :o),  11.12.2005, 13:10:00, 4 reakcí

Ten klub byl pro takovou hromadu lidí malej, tudíž do mě věčně někdo strkal, stál mi na noze a bryndal mi víno na kalhoty. Do toho rachot, protože všechny tři kapely byly nazvučeny podivným způsobem a v podstatě jediné, co bylo slyšet, byly bubny. Takže nám všem ještě duněla hrudní kost a někomu to nedělalo dobře.
Navíc chvíli před dvanáctou na čísi pokyn zmizely veškeré alkoholické nápoje. To jsme opravdu nepochopili, proč, nač, kdo, jak...Ale nasralo nás to. Takže po půlnoci mě bylo možné zahlédnout v chumlu nakrknutě se tvářících klegů, kterak si v hlavě sumíruju článek, který byl svéží, vtipný, snado se čtoucí...

Ptáte se, kde ten článek je?

Netuším, ale vím, kdo může za to, že píšu tak, jak dneska píšu – kolega Pepa, který svým šarmem dokázal přesvědčit dvě barmanky, že cesta busem dlouhá a nudná a dotyčné mu darovaly každá jednu láhev vínka...Ale k tomu se dostanu později.

Leoše jsem nepozvracela, ač jsem to mnohým lidem naslibovala. Nebudu se vymlouvat na ochranku nebo přítomnost všech mých nadřízených a hlavně kamer, které veškeré dění přenášely do vnitřního okruhu na obrazovky (hele, kde jsem vzala to spojení vnitřní okruh? říká se tomu tak? jak mě to napadlo? při kocovině bych asi neměla myslet...), on byl prostě vtipnej. Fakt. A zazpíval jen jednu písničku a to už jsem byla na cestě jinam, takže mi to nevadilo...Tak snad příště...

Pak jsme objevili skvělou zábavu ve formě vánočních ozdob a řetězů, kterých bylo všude hafo. Tudíž bylo možné vidět kolegu Pepu s náhrdelníkem z růžových koulí, Péťa je měla jako náušnice, já omotaná řetězy...No byla to ostuda.

A pak ta zpáteční cesta, to bylo technické K.O. v posledním kole...Na začátku to víno pilo asi sedm lidí. Jenže ti postupně odpadávali a najednou jsme s Pepou zjistili, že pijeme sami. A vesele jsme v tom pokračovali...Zbytek cesty zdá se být lehce rozmlženým:
- Pepa křičí směrem k řidiči: "Schválně, kolik ti to jede na dvojku?"
- zastavujeme na benzínce a Pepa jde koupit další dvě láhve, neboť usoudil, že nám to do HK nevydrží. Na pumpě platí kartou. Nikdo netuší, co za člověka může přijmout jeho platbu, když podpis si rozhodně nebyl podobný, Pepa měl stále kolem krku ty ozdoby a navíc si broukal Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati...
- debatujeme o tom, že až bude dělat Pepa nějakou akci v HK, rozhodně musím přijet, protože se prý se mnou dobře paří. Pak zcela zvážní a povídá: "Hele, můžu se tě na něco zeptat?" Když souhlasím, přestože se lehce děsím jeho vážného ksichtu, povídá: "Hraješ fotbálek?" Vzmůžu se jen na Ano....
- víno vyhrává, já začínám usínat. Nakonec po několika hupech na silnici končí moje hlava na Pepově rameni a jeho ruka končí na mé hrudi.
"Pepo, co to jako provádíš?"
Ospale zamžourá a nechápe, bradou kývnu smerem k jeho ruce na mém těle, která si navíc do rymu poklepává. Pepa následuje pohledem moje kývnutí a když si všimne a pochopí, udělá:
"Jéžišmarja, já myslel, že jsi sedadlo!"

Nejvyšší čas jít spát...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře