Ostudo,

tvé jméno je B52!

téma: Moje, moje, moje! :o),  18.12.2005, 12:24:00, 10 reakcí

Teda..člověk by řekl, jak si o volném víkendu krásně zarelaxuje, bude vyspávat do sytosti a jen tak se povalovat...
Prdlajs!

V pátek večer bylo domluveno intelektuální posezení nad hrníčkem čaje ve Dvoře (no dobrá, čaj by se nekonal...ani moc intelektuální by to nebylo). Nekonalo se, protože jsem posera a poté, co mě nárazový vítr cestou domů odsunul i s autem do protisměru, pochopila jsem, že cesta do podhůří je nereálná. A že mě čeká další páteční večer u televize nebo u počítače. Fajn.
Ovšem to by se nesměly ozvat Péťule, že se jako jde pařit.
Nu dobrá tedy...

Začalo to vínem u Péťi doma. Pokačovalo vínem v jedné kavárně, kde hrála nějaká kapela. Hráli dobře a při Brownově I feel good jsme už dokonce hromadně pařili vestoje. Přesun do baru, první B52. Sestavování playlistu s kamarádem, co tam dělá dje (a co třeba Dr. Alban? Káčo, ty jsi prdlá...Ale vlastně...proč ne?). Druhá B52, kolegyně Péťula mi ukazuje, jak si omotat chlapa kolem prstu – prostě na nějakýho ukáže, řekne Pocem a když chlapec nadšeně přiběhne, zeptá se ho, co jí koupí k pití.
A oni fakt kupovali. Měla přede mnou asi čtyři B52 náskok. A pak jich kolem ní stálo asi šest a čekali, až na ně přijde řada, aby si s ní mohli popovídat.
Já si dávám třetí B52 a tuším, že bude asi poslední, poněvadž po případné další už bych mohla být přehnaně odvázaná a to nechci. I takhle jsem nějak sbalila asi padesátiletého Itala. Teda...netuším jak, ale najednou jsem se ho nemohla zbavit. Kolegyně Péťa mi říká, že musí okamžitě domů, protože chce teď hned spát. Vyvleču ji ven, kde se pokouší zahájit konverzaci v angličtině s nějakým klukem, ale když mu zcela a úúúplně namol padá k nohám, chlapec odchází. Já ji táhnu k taxíkům, ona se vzteká, že musíme zavolat jejímu švagrovi, pak si sedá na schody, že bude spát tady a hotovo. Našlapávám jí do tága, vysvětluju, kam ji odvézt, do toho odháním Itala, který mi neustále vnucuje , že wanna spend sam tájm vit bjůtifl grl (to jako se mnou), Péťa na něj z auta sprostě pořvává, taxikář se směje. Slibuju Italovi, že za ten minits budu na recepci jednoho hotelu, on nadšen odjíždí.
Před Pétiným domem ona odmítá vylézt z auta. Vytáhnu ji za kabát a jsem už značně nasraná, ona není schopna vstát a já netuším, jak ji dopravím do jejího bytu ve čtvrtém patře, když nemají výtah. Taxikář se slituje, vezmi ji do náruče a vynese ji nahoru. Nechávám jí u postele kýbl (ráno mi volá, že se náramně hodil a že má trochu okno a jestli nedělala nějakou ostudu...), nechávám se odvézt domů a na taxikářův dotaz, jestli jsem náhodou neměla jet do hotelu se jen uchechtnu.
"No však, "povídá taxikář," dyť co byste z toho měla, žejo!"
První úžasný chlap té noci...

Sobotu jsem víceméně prospala a trpěla kocovinou. Asi jsem na tyhle alkoholové dýchánky stará..

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře