Lov na dárky vol. 2

Interiér, nejmenovaný hypermarket, 19.12.2005, cca půl hodiny před půlnocí

téma: Moje, moje, moje! :o),  20.12.2005, 1:00:00, 6 reakcí

Tak jsem dnes opět vyrazila nakupovat. Na řadu přišlo již zmiňované Vypertesko, nevyrazila jsem tam ve tři ráno, jak jsem slibovala, ale ve čtvrt na dvanáct, když jsme skončili v práci. Světe div se – fronty u pokladen byly. Světe div se podruhé – důchodci žádní. Vida!

Při plomcání se hypermarketem a koukání po věcech, o nichž jsem měla představu, že by se někomu hodily, ze mě Péťa vytahovala detaily svého pátečně-sobotního exempore. Zjistila jsem třeba, že poslední věc, kterou si pamatuje je to, jak se ptala jednoho chlapce, proč má vevnitř čepici. On odpověděl, že je mu taková zima, že má ztuhlý bradavky. A ona to hned začala ověřovat vlastníma rukama, naštěstí jen přes svetr, co měla ta nebohá a vyděšená napodobenina chlapa na sobě. To bylo asi tři hodiny předtím, než jsem ji odtáhla z baru pryč. Vida.
Zaběhla jsem do knih – má vytoužená nikde. Že se divím... Zato měli knížku o Superstar, ve slevě, tak kdyby někomu z vás udělala pod stromečkem obrovskou radost, dejte mi vědět, stavím se tam pro ni.
Zaběhla jsem do kuchyňských pořeb – maminčiny vytoužené kleště, které nejsou ani moc rovné, ani moc nabírací, zkrátka se s nimi dá vzít maso z grilu i nabrat špagety, neměli. Koupila jsem aspoň škrabku, která nám v kuchyni chybí už asi měsíc a na každém nákupu na ni zapomínáme. Vida.
Oblečení – nic. Hračky a podobné kraviny – nic. DVD a CD – nic. Drogerie – nic.
Po půlhodině a prolezení celého krámu jsem měla v košíku tu škrabku.

"Nevypadám já takhle náhodou trochu blbě?" otázala jsem se Péti.
"Nevypadáš, neboj,"uklidnila mě a ukázala mi svůj koš, kde měla jedny teplý ponožky pro synka.
A šly jsme ke kasám.

Pravděpodobně jsme byly personálem vyhlášeny neoficiálními neprapodivnějšími zákazníky tohoto večera...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře