"První oficiální BlBl !"
Budu trénovat, soudit se
a taky vás naučím, jak se holit :-)
téma: Moje, moje, moje! :o), 21.12.2005, 0:15:00, 1 reakcí
Dnešní den byl oká. Hned po příchodu do práce v mailu informace o tom, že mi gratulují a že od prvního ledna můžu kazit nově nastoupivší kolegy. Hurá! Obrovská radost a hned ji musím někomu říct – sděluji tu novinku do týmu, ovšem ti, co se taky hlásili, nevypadají moc nadšeně. Nemůžu najít telefon, tak aspoň mailem, honem, první na ráně je v přijaté poště chudák Enimen, kterého můj mail evidentně zmátl. Nacházím telefon, volám mamině, která opět netuší, že telefony se musí zapínat, tudíž není dostupná. Volám Stabovi – prej jestli mi teď má říkat Trenérko Katchabo, nebo Interní Katchabo. Pro mě za mě...
Že mi volal všemi nenáviděný zákazník (interně zvaný Vyvítekdo), který nás buzeruje denně a není možné se ho zbavit, mě nemohlo rozhodit. Celou dobu jsem poslouchala jeho urážky s klidem, usmívala jsem se tak, aby to bylo slyšet na hlase – to ho vytáčelo ještě víc.
"Jseš zkurvená kráva a najdu si tě!" skřehotá do sluchátka.
"No, pane Vyvítekdo, právě mi vyhrožujete. Cítím se být vámi ohrožena, tudíž vás chci upozornit, že bych na vás mohla podat trestní oznámení," říkám mu medovým hlasem. Je mi jedno, jestli si bude stěžovat, tak jako na každého druhého operátora.
"Cos to řekla?!" ozve se ze sluchátka.
"Že jsem připravena na vás podat trestní oznámení,"opakuji s ledovým klidem.
"To neuděláš!" zařve hystericky.
"Jste si jistý, pane Vyvítekdo?"
"Na to nemáš, ty čubko," huláká.
"Když myslíte...," pokrčím rameny a típu ho. Muhehé!
Pak se mi dovolává ještě jednou, ale když pozná, že jsem to já, zavěsí. Jedna nula pro Katchabu!
Výborný hovor s nějakým pánem – není mu téměř rozumět, někde kousíček od něj houkají sirény sanitek.
"Promiňte, ale já vám skoro nerozumím, ty sirény!" křičím.
"Cože? Já vám nerozumím, tady furt houkaj nějaký sirény!" řve zákazník.
Podobně na sebe ječíme ještě minutu, až to pán vzdá, že to nemá cenu. Musím se smát.
Po směně mě malinko nasere zjištění, že všechno je totálně namrzlý. Silnice jak zrcadlo, málem hodím záda. Deset minut zuřivě škrábu auto, přičemž mi omrznou prsty, protože rukavice samozřejmě nevedu. Po HK jedu třicítkou a před každou křižovatkou zuřivě podřazuju, ale stejně se smekáme jedna radost. Vyjedu za ceduli, co značí konec města – a nic. Krásně sjízdná, posolená silnice. Já nechápu, co je to za silničářskou logiku, ale děje se to fakt jen v tomhle městě a to každou zimu.
Doma mrknu, co a jak s návštěvami na blogu a nejvíc mě pobaví, že někdo se u mě pokoušel najít "jak se holit elektrickým strojkem". A asi našel.
Prostě vtipný, no...
pepcza () dodává: