Další ublognutí...

Nebaví mě vymýšlet nadpisy, ani perexy...
Nechce mi někdo za drobný peníz dělat autora nadpisů a perexů?

(Drobným penízem se rozumí 0,50 Kč/nadpis a perex)

téma: Moje, moje, moje! :o),  22.12.2005, 12:48:00, 5 reakcí

Včera jsem byla navštívit paní dochtorku na endokrinologii. Moc jsem se tam těšila, obzvlášť když jsem byla objednaná už dva měsíce a při objednávacím telefonátu mi bylo řečeno, že si s sebou mám vzít ručník a něco ke čtení. Zajímavá kombinace. Ručník jsem si vzala, něco ke čtení taky, ale potřeba byla nakonec jen ta první věc. Čekání v čekárně bylo totiž zábavné samo o sobě. Půlka lidí se hádala o pořadí, druhá půlka se smála těm prvním, taky tam běhal chlapeček jménem Staník, který se přede mnou v pravidelných intervalech zastavoval, aby se mi mohl smát.

Paní dochtorka mi pak ultrazvukem luxovala krk tak vydatně, že jsem se chvílemi dusila a chvílemi jí vyhrožovala, že jestli okamžitě nepřestane, pozvracím ji. Asi jsem ji pobavila, protože si se mnou začala povídat a vyprávět mi, cože mi to vlastně je. Používala slova jako zánět, skoro mrtvá místa, doživotní léčba, injekce. Když jsem neomdlela, přitlačila na pilu a padaly z ní takové perly, jako například patolog nebo gravidita. A celou dobu se tvářila strašně mile. Pak mi na monitoru ultrazvuku ukázala shluk různě barevných fleků a pyšně povídá:
"Tohle je vaše štítná žláza!"
"Hm," udělala jsem. "Nic moc."
"Náhodou, třeba tady tohle zanícený místo," ukázala na nejtmavší skvrnu, "to je vyloženě ukázkové!"
A tak jsem na tu žlázu hrdá.

V lékárně hned naprosti jsem vyfásla dvě krabičky léků spolu s důrazným upozorněním, ať si přečtu příbalový leták. Otočím se, že jdu jako pryč – a přede mnou opět Staník a opět se chechtá. Milé dítě, ale domů bych ho nechtěla.

V práci se rozkřiklo, že mě vybrali jakožto trenérku, pár lidí mi pogratulovalo, pár se mě podezřívavě ptalo, co jsem vlastně na tom výběrku předvedla tak geniálního. Musela jsem po pravdě odpovědět, že nic, jen jsem z komise udělala senilní dementy a ono to zabralo. Odmítnuté uchazeče to evidentně donutilo přemýšlet o jejich powerpointových prezentacích...

Že jsem opět měla dvojnásobný počet hovorů, než je běžný denní průměr, už nikoho nepřekvapí. Jak já se těším, až bude po vánocích!
A dneska volno, háleluja! Pořádně jsem si přispala a teď se tu jen tak mrcasím a užívám si toho, že ve dvě nemusím jet do tý pakárny...Ale zejtra zas jo. A v sobotu taky. Chjo.
Je to hnus, velebnosti!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře