Zcela zcestné...

beze smyslu a bez pointy...

téma: Moje, moje, moje! :o),  1.02.2006, 23:38:00, 7 reakcí

Chtěla jsem psát o tom, jak se mi podařilo nováčky přesvědčit, že Péťa se jmenuje Petunie. Ale nějak...to nebylo vtipný.

Chtěla jsem psát o tom, jak jsem si při čištění zubů prskla pastu na triko, pak z toho flíčku ve snaze zbavit se ho vytvořila flek třikrát větší, takže jsem se šla převléct a pak zpátky do koupelny dokončit očistu dutiny ústní – a prskla jsem si pastu i na to druhý triko. Ale napsané to nevyznělo tak vesele, jak to vypadalo.

Chtěla jsem napsat o mé dnešní noční můře, typickém béčkovém thrileru, kdy se na Zem řítí obrovksé cosi a hrstka jedinců je vybrána, aby na jiné planetě zachovala lidský rod. Já jsem nějakým omylem mezi tou hrstkou a z helikoptéry, která míří k raketě, volám mámě, abych ji ještě naposledy slyšela; máma je v práci, nic netuší, nikdo neví, jaká záhuba se blíží. Když ji slyším, strašně brečím. Probudím se a brečím doopravdy, polštář mám úplně mokrej, řvu jako tur a nemůžu přestat. Jenže to vůbec není vtipný a navíc mi z toho běhá mráz po zádech ještě teď.


"Dneska nebude článek?" ptá se Škodík. On už dneska vlastně jeden byl, ale to bylo před usnutím, takže se počítá do včerejška. Odpovídám mu, že ne, protože nevím, o čem. Popíšu mu, o čem jsem chtěla psát – jen ty dva první nápady, sen vynechávám.
"To mi taky nepřijde jako dobrý, abys věčně upozorňovala, jaký jsi telátko..." píše. Pak dodává, že by to mělo být něco pozitivního:
"Třeba jak jsi inteligentní, nebo hodná a tak..."
"Když to já jako ani jedno nejsem," namítám.
"Ale jo...Jen to umně skrýváš..."


Takže dneska prostě žádný ublognutí není...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře