O lasičkách

a jiné zvířeně...

téma: Moje, moje, moje! :o),  8.02.2006, 21:38:00, 4 reakcí

Malá láska je lasička...

Povzdechla si kolegyně Péťa:
"Jde to se mnou z kopce. Vždycky jsem měla nějakýho idola, chlapa, kterýho bych chtěla vidět vedle sebe ráno po probuzení. Věděla jsem, že ho nebudu nikdy mít, ale vždycky jsem se tak nějak těšila na to, až ho potkám. Prostě platonickej idol. Jenže teď už nemám ani jednoho – asi stárnu..."

Věděla jsem přesně, o čem mluví. Taky je mám – platonické idoly. Lasičky. Takoví ti chlapi, co si říkám, že by stáli za hřích, ale vím, že zrovna s nima nikdy hřešit nebudu.
V podstatě se dají shrnout do tří kategorií:

1) lasičky zadané – laškují, dělají návrhy, jsou vždy hrozně vtipní, pěkně vypadající, voňaví – však se o ně ta jejich slečna stará. Však nakonec vždycky jdou za ní.

2) lasičky nedostupné – s lasičkami v této skupině je teoreticky nejvyšší riziko, že by se to mohlo v něco zvrhnout. Ale opravdu jen teoretické. Tohle jsou totiž lasičky, které mě neodolatelně přitahují; ovšem je přitahují většinou malé, drobounké blondýnky, které se vždy chovají slušně, jsou oddané, nepijí, aby mohly své lasičky odvézt domů, neříkají slova jako Kurva, Na to se můžu vysrat a pododně...
Tudíž jsem pro tuhle skupinu zcela nezajímavá, ovšem kdyby nááááhodou někdy některá z těhle lasiček změnila názor co se týče ideání ženy, jsem tu!

3) lasičky virtuální – skoro lásky jako trám :-) Většinou bývají z míst, vzdálených aspoň 100 kilometrů od místa, kde jsem zrovna já. Navrhují nemravnosti – až se jednou potkáme, určitě si to užijeme! Možná doopravdy věří tomu, že se někdy opravdu potkáme. Každopádně díky nim se cítím tak nějak...žádoucí.

Klad je ten, že zcela zjevně ještě nestárnu – lasiček mám víc, než dost.
Z těch zadaných se většinou stanou výborní kamarádi, z těch nedostupných ovšem taky. A ty virtuální...jsou virtuální.
Zápor je ten, že tu neplatí pravidlo Z více lasiček jedna láska.
Evidentně něco dělám blbě...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře