Jééééžiš!

Některé dny jsou jak z života někoho jiného...

téma: Moje, moje, moje! :o),  11.03.2006, 12:37:00, 19 reakcí

Na prodejně bylo celkem fajn. Dělat bych tam nemohla – po telefonu nikdo nevidí, jak naštvaně se taky umím tvářit, na prodejně se musíte stále usmívat – nic pro mě. Dozvěděla jsem se, že na prodejny úchyláci a notoričtí nadáváči nechodí, mají mnohem raději amonymní telefon. To by se mělo nějak změnit!
Přišel pan Krbec (bez zvířátek), přišly děti, které soutěžily o tom, kdo vypije víc vody, která byla zdarma – a pak loudily, jestli můžou u nás na záchod. Nemohly. Muhehehe. Jinak se tam ale nic zásadního nestalo.
Zásadní věci měly teprve přijít...

V práci, asi hodinu před koncem směny, jsme měli takovou miniporadu. To se vždycky dojede s židlema k šéfkovi, asi pět minut se rozebírá něco podstatného a zbylý čas děláme kraviny. Včera velké kraviny. Martin odešel na záchod a nás (ne, mě opravdu ne!) nenapadlo nic lepšího, než pozamykat počítače, zhasnout a schovat se mu různě pod stoly, do skříně, za závěs... Martin přišel, chvíli dělal, že nás nevidí (zpod stolu jsem viděla odraz jeho zváře v okně), pak našel pod svým stole šéfíka a ten dělal, že zrovna našel pantofle, které už dlouho hledal.
Když už jsme byli všichni vylezlí, napadlo mě:
"To bylo jak v tý reklamě v rádiu – Deset, dvacet, Jarda za kopírkou!- Nene, mě jsi nemohla vidět!"
Tuhle větu jsem neměla říkat, protože jsem okamžitě byla ta, co pyká a než jsem se naděla, zbytek týmu byl někde v čudu. Sakra!

Pokud jste se včera kolem půl jedenácté večer nemohli dovolat na infolinku, bylo to tím, že jeden tým hál na schovku. Nejmladšímu člověku je 21, nejstaršímu něco přes třicet. Kam to ta civilizace spěje???

Do Pardubek jsme se s Péťou řítily každá svým autem. Hezky za sebou. Najednou Pétin Kája zhasl. A rozsvítil. Aha, hrajeme si. Zhasl Fíkus. Rozsvítil. Kája blbne blinkrama, Fíkus blbne blinkrama. Kája v protisměru, Fíkus zhasíná. A takhle celou cestu.

Střih, Stojíme v našem oblíbeném baru, všude kolem hokejisti (ostudy!) a načinčané rádobymodelky – a my dvě, v tričkách, rozcuchané, rovnou z práce. Nuda. Začínáme hrát slovní fotbal na téma pití. Za domácí úkol jsem si dala najít nějaký chlast na Y a hodně chlastu na O, protože ty nám dávaly zabrat. Přichází kadeřnice Péťa se svým Doktorem a šeptá mi, že dneska mu dá kopačky a jestli bych ho nechtěla. Mám tak hodné kamarádky, že by mi milostivě přenechaly své přítele! Vzápětí mizí, protože na druhém konci baru vidí toho sportovce, co jí málem čistil to pozvracený auto. Doktor se tváří maličko nasraně.
"Můžeme hrát slovní fotbal, nebo chlastat," rozhodnu se navrhnout plán večera. Péťa i Doktor jsou pro druhou variantu, já oponuju, že jsem za řidiče – nezájem, během chvilky mám před sebou panáka. A pak to začíná
"Doktoreee, napi sa!"
"Nebuď drzá, nebo ti zlomím hnát a pak ti ho budu operovat!"
"Doktore, cože ty jsi vlastně za doktora?"
"Nevim, ale každej u nás v nemocnici operuje líp, než já. I uklízečky!"
Pak se na chvíli přiřítí kadeřnice Péťa, omylem dá Doktorovi čelíčko a jemu se spustí krev z nosu.
"Prosímvás, je tu někde doktor?" skuhrá. Neváháme, necháváme namočit dva hadry do ledové vody a hrajeme si na doktory :-)))

Opět se vrací kadeřnice Péťa a šeptá mi, že dneska mu ještě kopačky nedá, ale jestli chci, začne ho připravovat na to, že by pak mohl chodit se mnou. Posílám ji do háje, kolegyně Péťa ji taky posílá do háje, Doktor, stále nic netušíc, objednává další pití.
Nejvyšší čas se vytratit...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře