Psychokočka, psychoponík a divnej pes.

Celonoční boj o drbátko.
Pokec do pozdních ranních hodin.

téma: Moje, moje, moje! :o),  25.03.2006, 11:44:00, 10 reakcí

Bohužel velká část z rozprav z kolegou je zamlžená, pamatuju si ale to, že kdybych kdykoliv třeba ve dve v noci, potřebovala pomoc, mám volat a do půlhodiny je u mě. OK, jen nevím, jak případnému psychopatovi vysvětlím, že musíme třicet minut počkat :-)

K těm zvířatům – poník Soňa vypadá jako čert, kvičí jako prase a kouše všechny, kdo se k ní jen přiblíží. To byly informace, které jsme dostali před vstupem do stájí. Následoval kvikot, zběsilé kopání do hrazení a panika v očích kolegů. Ještě větší panika se tam objevila, když jsem k ní šla s chlebem v dlani a ona si ho vzala, aniž by se třeba jen pokusila mi uhryznout ruku nebo některou její součást. To už jí ostatní říkali psychoponíku.
Psychokočka se objevila až nahoře v kuchyni, útočila zuřivě na všechny a zákeřně vybíhala zpoza rohu, aby se nám zakusovala do noh.
"Je těhotná a chce si hrát," vysvětlovala nám její chování Monika.
A divnej pes nikoho nenapadal, jen všechny oblizoval a když jsme ho hladili nebo drbali, nadšením dunivě vrčel.

Pak se začalo jíst a pít a plkat, volal nám bývalý šéf a půl hodiny koloval mezi všemi, aby si s každým pokecal. Vznikaly první fotky, na jedné z nich prý vypadám jako psychoponík, no dobrá.
Někdo objevil drbátko. Takovou tu dřevěnou věc, co si s ní dosáhnete na záda. Když se drbal jeden, chtěli i ostatní, ale drbátko bylo jen jedno. Představte si dospělé lidi, jak na sebe vymýšlejí léčky, aby si uzmuli dřevěnou tyčku na chvilku pro sebe...
Ráno, když už jsme vzhůru byli jen dva a usoudili, že je nejvyšší čas jít na kutě, jsem si přichystala letiště z matrací v obýváku, totálně nadšená tím, že na rozdíl od Martina se nemusím o postel dělit se šéfem a navíc mám hned dva polštáře. Sladké usínání mi překazil Pepa, který začal pekelně chrápat. Strašně, ale strašně moc. Vydržela jsem dvě minuty mlaskat, pískat, luskat, nadávat, pak jsem vzala deku a polštář a šla do vedlejší místnosti. Na letišti šéf a Ondra, na gauči Ráďa,nikdo nechrápal. Ustlala jsem si na zemi, ale po chvíli zjistila, že je tam pekelná zima, takže mi nezbylo nic jinýho, než odsunout oba kluky na letišti na strany a pohodlně se uvelebit mezi nimi. Klid, ticho, teplo...zíív...dobrou...

"Jééé, Káča spí se šéfem a s Martineeem!"
Snažím se dál spát, ale slyším cvakání foťáku, nadávání šéfa. Jsem vzteklá, protože nevyspalá. Asi říkám něco sprostého, protože najednou je zase klid a spím...
Ruch kolem tak obrovský, že zjišťuju, že to nemá cenu.
Vstát se ale vyplácí, protože fasuju česnečku, kafe a povidlovej koláč.
A pak už jen střízlivím...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře