O5 z5!

Pokud je mezi vámi někdo, kdo si vypěstoval závislost na mých blábolech, mám pro něj dobrou zprávu – jeho utrpení, způsobené abstinenčními příznaky, právě končí! :-)

téma: Moje, moje, moje! :o),  22.04.2006, 12:37:00, 11 reakcí

Byla jsem se školit, jak školit. Místo činu: Průhonice, doba činu: 19.4. 9:00 – 21.4. 17:00. Přežila jsem a navíc pro ty, kdo by nevěřili, mám i důkaz, že jsem tam byla – vtipný pan školitel nás natáčel. Kdybych byla bývala věděla, že na videu vypadám tak dobře, už dávno jsem se nacpala někam do televize :-)

Středa. Vstávám v pět, nezaspala jsem. Pozitivní. V Hradci jsem přesedla z Fíkuse do firemní fábky a hned napoprvé jsem bez chcípnutí vyjela prudé stoupání z garáže. Velmi pozitivní! Na první křižovatce jsem zjistila, jak fábka brzdí. Velmi dobře a velmi rychle. Utřela jsem obtisk svého obličeje z čelního skla a mohla jsem jet vyzvednout kolegy.
Ranní káva na benzínce (jak romantické) a pak už směr Praha. Kluci si do mobilů stáhli jakýsi letecký simulátor, co se dá přes Modrozuba hrát ve dvou, takže celou cestu bylo slyšet vrčení motorů, výbuchy, katastrofické průlety stodolou a řev mých kolegů.
"Káťooo, on mě zase sestřelil, ať toho nechá!" skučel Lukáš. Honza se jen démonicky smál.
Na dálnici se fábka rozjela a najednou bylo na tachometru 180. Fíha! Radši onem nohu z plynu, nejsem si jistá, jestli bychom za chvíli nevzlétli – má orientace ve doukilometrové výšce je o poznání horší, než na zemi.

Praha. trefila jsem se na Jižní spojku, tu jsem úspěšně zvládla, jen jsem nějak blbě pochopila vysvětlení cesty a místo k Roztylům jsem pokračovala dál, protože když mi někdo řekne "mineš exit Roztyly a jedeš dál, pak už je to značený, sjíždí se na druhým exitu" jsem pochopila tak, že se mluví o sjezdu ze Spojky. Nemluvilo. Najednou Michle. Sakra!
"Hele, co je to za město? To jsou pěkný baráky! To je Dubrovník, ne?"
"Blbečku, zabloudila jsem!"
"Tady rovně!"
"Ne, to je slepá!"
"Není, jeď rovně! Kurva, to je slepá!"
Najednou centrála konkurence a naproti centrála počítačové firmy.
"Kde to sakra...Českobudějovická! Doprava, dopraváááá!"
Pak míjíme Roztyly, všude cedule jako kráva D1, Brno, Průhonice – aha.
A pak napoprvé trefujeme hotel, kde máme být, juchů! A ani jsme nepřijeli pozdě.

Mimo bloudění se mi cestou povedlo si ulomit kus zubu, takže bolest pekelná a každou chvíli jsem za volantem slzela – to když jsem se začala smát a na inkriminované místo se mi dostal vzduch. Asi jsem vypadala jak dement – hahaha, áuuuu, fňuk!
Při vystupování z auta se mi pak podařilo si zlomit dva nehty najednou a ještě si na koleni vyrobit elegantní modřinu. Tomu říkám ántré!

První den jsem zvládla bez dalších úhon. Večer se pak konal ten slavný bloggerský minisraz. Velký respekt před Kozlem, který v Praze trefí odkudkoliv kamkoliv – na mstě spolujezdce jsem si připadala jako na výletě. V hospůdce u Dr. E. Holuba jsem obdržela diplom za to, že jsem zvládla dojet z Pardubic do Průhonic, řešila se oblíbená témata (sex se psem, že, Ergo? ;-) ), neoblíbená témata (vymáčkávání tý blbý zubní pasty odprostřed), řešilo se všecno. A pivečko chutnalo (doufám, že i Kozlovi to nealkoholické).

Hm.... A já budu trochu napínat a další zážitky sesmolím až za chvíli :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře