O srážení se, hledání se,

nepravděpodobnosti a logice...

téma: Moje, moje, moje! :o),  23.04.2006, 10:57:00, 13 reakcí

Ergo se vztekala (prej teda nevztekala, ale komentář, psanej velkýma písmenama s hromadou vyčítavých otazníků zní vztekavě), ž jsem o srazu napsala jen jeden odstavec – jenže! Když už o něm psala ona i oba zástupci mužského bloggerského pokolení, nějak se mi nechce opakovat, co už padlo – a nové postřehy nemám.
Snad jen že ergo jí (stejně jako já) čokoládovej lesk, stále ještě nevíme, co za zvíře je ježek (a že je to ježek, tomu nevěříme) a kozel je bavič, ale i pragmaticky smýšlející manažer, protože ho několikrát za večer napadlo, jak by se dalo vydělat. Jinak samozřejmě všem třem děkuji, že si na mě udělali čas a byli pekelně příjemnými společníky a zároveň se omlouvám, že pátek už nevyšel – ale zub/půlzub je mrcha ...

Teď z jiného soudku: kamarádka Evička, ta, co se nedokázala rozejít s přítelem, co rád zbraně, už má někoho jiného. Včera psala, že přijede a vezmě s sebou nového chlapa. No budiž, když potřebuje na minulý vztah zapomenout s někkým novým, je to její věc. Byla jsem hodně zvědavá, koho přiveze, protože mladík je z města se ZOO a odtamtud jsou podle mých dosavadních průzkumů samí skvělí lidé.

V devět (takže přesně! U Evičky neslýchané!) mi volá, že už jsou před domem. Vyběhnu tam – a místo jejího auta tam stojí nějakej kabriolet. Hezkej. Takovej ten, co při jeho zahlédnutí uděláte nadšené No ahooooj, krásný auto! Nasoukala jsem se na zadní sedadlo, pozdravila se s Petrem a první dojmy veskrze pozitivní. Na kafi pak asi trochu trpěl, protože jsme ho moc nepouštěly ke slovu – a když už ano, bylo to jen proto, abychom se ho zeptaly, jestli VÁŽNĚ chodí na tu jednu diskotéku, která ve Dvoře je – a kterou nesnáším.
"Hele, a jak jste se jako dali dokupy?" zajímám se. Oba vybuchnou v hurónský smích a až po chvilce jsou schopni pokračovat...
To bylo tak. Petr si Evičku vyhlédl kdesi v Hradci, ale vždycky mu ujela, než stihl navázat řeč. zapamatoval si ale, jaké má auto, a když to auto potkal v garážích Carrefouru, nechal jí za stěračem vzkaz, že je krásná a milá, bla bla, a ať mu napíše. Evička statečně odolávala dva dny, ale pak napsala, protože když někdo takle lichotí (a navíc na autech okolo ten samý vzkaz není), člověk je tak nějak zvědavý, co se z toho vyklube.
"Jen jsem se děsila, aby to nebyl nějakej looser,"přiznala se Evča. No, není to looser. Dokonce překousl i mé záludné logické hádanky – sice žádnou nevyřešil, ale docela se snažil...

Co z toho vyplývá?
Jestli se vám někdo líbí, dejte mu to vědět! I bez kabrioletu! Čekat, že jednou snad možná dojde k nějakému kontaktu je zhovadilost – to mě dřív sejme letoun Stealth, který bude řídit nalitý pes!

Právě jste dočetli nedělní Katchaslovo :-))))

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře