Pískací koncert

s nejzvláštnějšíma lidma, co jsem za poslední dobu potkala...

téma: Moje, moje, moje! :o),  29.04.2006, 22:42:00, 9 reakcí

Grrr! Tak já oželím koncert, protože nejsou lístky, pak mě někdo navnadí, že mě tam vezme – a pak tohle! Sprcha. Ledová. Ale nemůžu se na něj zlobit, spánkový deficit je mrcha.

"Já mám jeden lístek volnej," ozve se Péťa. Hm, no vida, když mi slavnostně oznamovala, že je dostala od ctitele, nepadlo o volným lístku ani slovo.. No budiž, nálada zase stoupá.
"Jdeme do Roadu, holky tam na nás čekaj," dozvím se po odjezdu z práce. Ok, v pohodě, druhá Péťa i Janča jsou fajn, je s nima sranda, dozvím se hromadu drbů a tak... V Roadu ovšem asi třicet lidí, znám z nich úplně přesně tři, z toho jednoho jen od vidění. Všichni vyšňoření v Replay a Dieselu, jedna slečna, co vypadá fakt jak bárbína se mě ptá, jestli od Billa znám nějakou písničku.
Kam jsem to, sakra, vlezla???

Objednáme si tři piva a číšník chce vědět, co chceme za dárek. Naše nechápavé He? pochopí a sdělí nám, že je akce – za tři piva píšťalka, klíčenka, ručníček (jo, řekl skutečně ručníček) nebo otvírák.
"Píšťalku," vyhrknu. donese ji, ale zabere ji Jana. Zkušebně pískne, zvuk dobrej, pak se jí rozsvítěj oči.
"Ne!" vrtím zuřivě hlavou, protože přesně vím, na co myslí – napadlo mě to taky, ale hned jsem si za tu ideu dala facku. V duchu teda.
"Budeme pískat na koncertě!" zavýskne Jana. Jo, to je ten nápad.
Nakonec si odnášíme píšťalky tři – poctivě vypité. Bárbína a její kamarádka Hopík (pořád hopsá.Neustále. Buď nějaká nervová porucha, nebo návykové látky) naběhnou k baru a po chvilce odcházejí ověšeny píšťalkami. Chci být maličká, droboučká, nesnesitelná slečna – tohle prostě není fér!
Třicetihlavý dav se valí městem a některé hlavy – blonďaté nebo hopsající- v jednom kuse pískají.
To bude večer...

"Myslíš, že budou hrát hned od osmi?" ptá se Péťa.
"Ne, nejdřív je Prohrála v kartách."
"Kdo?"
"Prohrála v kartách!"
"Ale kdo?"
Jo aha.
"To je název kapely..."

Střih. Malá hala nacpaná k prasknutí. Stojíme na pravém rohu pódia.
"Heleeee," řve někdo, "vlevo je pivo a je líp vidět! Jdeme tam!"
Představím si cestou kolem celé haly a můžou mě omejt. Péťa mě ale chňapne za ruku a vezme to přímo davem. A za náma celý zbytek té partičky.
"Půjdete ještě zpátky?" ptá se výhružně pán zhruba uprostřed. Omlouvám se mu a jen doufám, že mi nedá ránu.

Střih. Prohrála v kartách válí, Katchaba má pogovací tendence – díkybohu za ten dav, který jí nedovolí výraznější pohybové prostředky. Bárbína a Hopík znuděně funí do píšťalek. Představuju si, jak by to asi znělo, kdybych jim ty předměty nacpala do průdušnice a ony pak pískavě dýchaly, muhehe.
Je ukrutný vedro, lije ze mě jak z konve (co by na to asi řekl ten, co má představu, že holky jsou dámy, co nekrkaj, neprděj a NIKDY! se nepotěj? Úsměvná představa), ale jsem spokojená. Dav mě odsune k partičce opravdu pařících lidí, takže hopsám taky.

Střih. Bill začne ke konci hrát některou z písniček, co hrají rádia. Diesel/Replay skupinka ožívá a předvádí cosi jako tanec. Jít na koncert kvůli jedné písničce, tomu říkám snobárna.

Po koncertě stojím venku v dešti a jsem ztracená. Jak tady najdu Péťu, která slíbila, že mě odveze domů? Do pr... Píšťalka!!! Vytáhnu ji z kapsy, váhavě stisknu mezi rty – a pak se odhodlám a zapískám. Z davu se ozve pískot jako odpověď. Písknu znovu, odněkud zleva další hvizd – a během chvilky se kolem mě uskupí celý zbytek a pochvalují si, jak jsme se dobře našli...

Tomu říkám happyend!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře