Pusto, prázdno,

prostě nic.
Mí rodiče na mě byli tak hodní, že mi pořídili hooodně dlouhé vedení...

téma: Moje, moje, moje! :o),  3.05.2006, 13:19:00, 20 reakcí

Zjistila jsem, že můj život se pohybuje ve tvaru sinusoidy. Nebo cosisoidy? Jakésisoidy? Vlastně je zacyklený. Tak.

Třeba právě teď jsem v období psychického útlumu. Jěště včera jsem byla ok, dneska jsem strávila hodinu a sedm minut zjišťováním, jak se, kurva, v tom firemním Outlooku nastaví, aby mi určitý odesílatel chodil barevně zvýrazněný. Teda ne přímo ten odesílatel, ale zprávy od něj, víme? Nikdo nechce, aby tu třeba šéfik běhal zásadně jen zeleně a Pepa modře. I když... Ne, radši ne.
Každej normální člověk by to buď našel hned, nebo by to po pár minutách vzdal a prostě se na to zvysoka vys...by to prostě vzdal. Ne tak debil Katchaba, která proklikala úplně všechno, něco i dvakrát, pak zjistila, že jí omylem nové maily chodí do složky Odeslané, takže hledala, kde to přenastavila, aby to přenastavila zase zpátky. Pak, asi omylem, jsem našla to, co potřebovala a teď mi mailbox září různými barvami. Tolika barvami, že se v něm vůbec nevyznám. Jenže když už jsem to našla, bylo mi líto toho nevyužít, žejo.

Prostě jsem debil.
A když jsem teď hledala Poznámkový blok, opět mi to dalo zabrat, protože jsme nadnárodní firma, že, tudíž máme počítače komplet v angličtině a já si nemohla vzpomenout, jak se řekne příslušenství.
Samotnou mě překvapilo, že jsem až takhle vypatlaná.
Hlavně se tvářit nenápadně, snad si nikdo nevšimne, že tu zuřivě jezdím myší sem a tam a jsem zoufalá...

Což mi ovšem připomnělo luxusní historku, kterou mi vyprávěl kolega Pepa. Jeho maminka dělá učitelku a jednou za čas je navštíví mladík, co učí lidi zacházet s počítačem – aby si pančelky oprášily znalosti. Pepova maminka mu jednou po kurzu děkovala, že s nimi měl takovou trpělivost, a chlapík povídá:
"To nic není. Víte, já chodím i na rekvalifikace na úřad práce, tam jsou lidi, kteří u počítače nikdy neseděli. Jednou takhle jedné skupince povídám: Tak, a abyste si tak nějak vžili tu práci u počítače, teď chvilku jezděte myší po ploše, abyste si na ni zvykli. A najednou koukám, že jeden pán středního věku bere do ruky myš, přikládá ji k monitoru a jezdí. Nahoru, dolu, dokolečka...Aby si zvykl. Odešel jsem na chodbu, poplakal jsem si smíchy a od té doby říkám, že mají jezdit myší po podložce, aby viděli, jak reaguje kurzor..."

Takže na tom nejsem ještě úplně nejhůř...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře