Staré Město, Malá Strana

a hlavně Hrad!

téma: Moje, moje, moje! :o),  6.05.2006, 2:09:00, 11 reakcí

Dnešní den začal snídaní a hledání v Pravidlech českého pravopisu. Díky nim a díky St@bovi, který mi zdatně sekundoval přes net, se opět potvrdilo, že jsem geniální – protože jsem správně napsala Malou Stranu, Staré Město a Hrad. Juchuchůůů, jsem prostě dobrá, dobrá! A až to řeknu těm třem kolegům, co se do mě naváželi, jaký jsem trdlo a kdo kdy viděl Hrad s velkým H! Počkat, máme jednadvacátý století! A šup smska: Tak frajere, Pravidla ceskeho pravopisu jsou nekompromisni! Prazsky hrad, ale pokud je jasne, ze se mluvi o nem, je to Hrad!
Tak to jsem asi v haji! přisla vzápětí odpověď.
Jo! To teda ses! Ale v poho, ja zas budu mit blbe veskery carky...

Pak šup na poštu pro doporučené psaní z mé (jak doufám budoucí) školy. Dostavte se k příjmacím zkouškám 21.6. Juchů! Věděla jsem, že to bude v rozmetí 19. – 23.6, ovšem 20.. 22. a 23. bych se tam jaksi nedostala. Takže super!
Počkat, napsala jsem super? Myslela jsem A sakra! Protože nic neumím! To bylo furt času dost a najednou mi zbývá šest týdnů, to je zlý...Obzvlášť, když ze seznamu doporučené literatury znám jen Stručnou mluvnici českou... A kulturní přehled taky nemám.

No nic, honem do práce, od 15:10 školím! Sakra, celý Pardubky zasekaný, jedna velká kolona aut, kurnik, ať už jsem za městem! Střih. Jsem za městem, přede mnou tatrovka s pískem, rychlost necelých padesát kilometrů v hodině. A v protisměru kolona aut. Takhle přijedu pozdě!!
Při nejbližší příležitosti ji předjíždím – a o pár desítek metrů před ní jede žigul, opět padesát. Skoro po středový čáře. A v protisměru kolona aut. Grrrrr! V Hradci jsem pak na okruhu chytla červenou vlnu, jasně, v poho, to nevadí, že je zase červená, za minutu tři, nojo, to přijdu pozdě... K počítači se přiřítím s jazykem na vestě, otevřu Outlook a tam na mě vyskočí upomínka. Prošvihnutá. Že jako ve 14:10 školení.
14:10? Ale to bylo před hodinou?
Kurvaaaaaaaa!!!
Proč? Proč já? Co jsem komu udělala? Proč zrovna termíny mého školení se za poslední týden třikrát měnily, přičemž tu poslední změnu jsem prostě nezaznamenala???

Zpocená, nešťastná a nasraná vbíhám do školící místnosti. Nováčci vzorně sedí u počítačů (už hodinu!), jejich zvědavé pohledy se obrací ke mně a já tam stojím jak kretén a prohlašuju:
"Pokud se vám zdá, že jsem přišla pozdě, tak...se vám to nezdá. Mohla bych říct, že vy jste tu byli o hodinu dřív, ale to by nebyla pravda!"
Prý v poho, ale když přijdou pozdě oni, musejí zpívat, oznámí mi významně.
"To zrovna! V rámci zachování vašeho duševního zdraví zpívat nebudu! Já totiž zpívám jen v sebeobraně!"
Jsou to zlata, nikomu mě nenabonzovali, seděli jako myšky a surfovali po netu...Díky, vyšší moci, žes mi přihrála takovýhle pohodáře!

Střih. Pauza na večeři. Kolega si přináší právě dovezenou pizzu.
"Ty sis objednal pizzu a nic jsi neřekl?" fňukám
"Jé, aha, já jsem nějak zapomněl..."
Jo. Jsem průhledá.
Po směně fotbálek. B.R. využije toho, že přicházím jako poslední a zabere místo v obraně.
"S dovolením,"snažím se ho odstrčit.
"Mazej do útoku!"
"Ale já-"
"Kšc!! Mazej!" (Nemám ráda tvrdohlavý, dominantní chlapy...Počkat, já bez nich vlastně nemůžu bejt!)
A tak to v útoku kazím, jak se dá. Prvních asi pět minut naschvál, ale pak mě prohlédne, seřve mě na tři doby jak malou holku, tak se teda začnu snažit – a jde mi to ještě hůř než předtím. On do mě neustále rejpe, vzteká se, já se vztekám a řvu na něj, protihráči jsou nadšení, že jsme takhle rozhozeni sami sebou. Po ostudné porážce (ne, naštěstí jsme nepodlejzali) jdu na cigárko – a dozvím se, že jsem na něj hnusná...
Ano. Za všechno můžu já.

"Jsem přemejšlel, že bychom si šli chvíli někam sednout," říká mi pak v autě, když ho vezu domů. "Ale radši si půjdu číst..."
Jen doufám, že to jen blbě vyznělo, ne že to tak bylo myšleno...

Hmmm, jo. Opět jsem zvládla napsat hromadu slov o ničem. Dá se tenhle um někde patentovat?

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře