Co nového

takhle při pondělí?

téma: Moje, moje, moje! :o),  8.05.2006, 18:30:00, 19 reakcí

Virtuálnímu dítěti se daří. Už jsem pochopila, že nejšťastnější je, pokud je přežraná, navíc ten systém je celej pomatenej (ale to není žádná novinka), takže když čtyřleté détě váží přes dvacet kilo, je to ok. Já teda netuším, kolik váží průměrné živé dítě v tomhle věku, ale dvacet kilo mi přijde možná trochu moc, ne? Pokud se v okolí mého čtenářstva vyskytují nějaké čtyřleté děti, mohlo by je drahé čtenářstvo zvážit, prosím? Děkuji převelice!
Virtuálnímu manželovi se ovšem nelíbí podoba naší dcerky, jejíž jméno se ustálilo na Kačence. No, upřímně – mně se ta fotka, co tam je plácnutá, taky nelíbí, ale nařknout mě kvůli tomu, že jsem se spustila s někým jiným, protože tatínek je krásnej a já popírám, že by dítě bylo ošklivé po mně, to je trochu moc...

V práci dneska opět lehce nuda. Zákazníci prostě ctí svátky a tak volají minimálně. Ale byl díky tomu čas na jednu z mých oblíbených činností – prolejzání galerií tetovacích salónů. Pořád čekám, kdy tam objevím Toho pravého. Draka, samozřejmě, ne tatéra. Zatím nic. Pár drakům se sice podařilo mé srdce rozbušit, ale nikdy to nebyla láska na první pohled, takže stále slídím. Neumíte někdo kreslit???
Šéfik viděl, co dělám, a po chvíli dorazil mail: Káčo, prosím, najdi mi nějaký tetování.
Přečetla jsem si ho znovu, ale bylo tam to, co tam bylo už prvně.
"Děláš si srandu?" obrátila jem se k němu. Zavrtěl hlavou.
"A jako jaký?" zajímalo mě.
"Nějaký hezký," odpověděl.
Aha. Takže zatímco já tu zuřivě hledám už mnoho měsíců, ne-li let, on se prostě rozhodne, že se nechá potetovat – a motiv za něj má ještě vybrat někdo jiný. Wow. Super.
Nakonec upřesnil, že chce něco černobílýho, asi možná ornament, asi na rameno nebo na lýtko, decentní, do deseti centimetrů. Tím se mi výběr zúžil na několik miliard obrázků.
Měla jsem chuť mu naposílat největší úchylárny, jaký jsem kdy našla, ale protože se tvářil hrozivě (jestli jako hledám, nebo se flákám), začala jsem procházet sekce tribal. Abych po chvíli zjistila, že jako fakt netuším... Budu mu muset promluvit do duše, už jsem si zvykla na to, že se mnou občas řeší docela zásadní věci a na můj názor dá, ale co je moc, to je moc.

Ve středu jdu navštívit Péťu kadeřnici a rozloučím se se svými vlasy. Jako vždy, když jsem se rozhodla, že budou dlouhé, jsem dospěla do stádia, kdy mě nesnesitelně štvou, všude mi vaděj, při čištění zubů si na ně prskám pastu, při obouvání se mě šimrají v očích, při větru mi lezou do pusy...No hnus. Takže adieu, vlasy, zas půjdu na krátko. On takovej rkátkej rozcuch je děsně praktickej – ráno člověk vstane, podívá se do zrcadla, vyděsí se, ale pak si řekne, že to vrabčí hnízdo na hlavě je naschvál. Řekne to i lidem okolo, oni tomu věří a ještě ten "účes" chválí, že je to jako in a šik. Tak co já se budu stresovat, že...

A ve čtvrtek první english session. Netuším, jestli jsem o tom psala, ale s B.R. jsme zjistili, že na škole nám angličtina šla, ale od té doby jsme všechno zapomněli a umíme jen nadávat. S tím by se mělo něco dělat, tudíž jsem se domluvila s Evičkou, která angličtinu normálně učí, že nám bude jednou týdně rvát do hlavy věci, ptořebné pro běžnou komunikaci. Na jednu stranu se těším, na druhou stranu si nejsem jistá, jestli ze mě bude mít radost, až jí na každou větu odpovím slovíčkem Fuck. Zjistím v ten čtvrtek, no...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře