O ctitelích

a Spidermanovi

téma: Moje, moje, moje! :o),  9.05.2006, 19:48:00, 14 reakcí

Vykopat se z postele. Úkol dnešního rána. Podařilo se to po dvaceti sedmi minutách a třech zvoněních budíku. S ještě zavřenýma očima se oblíknout, sundat si triko a obléknout ho správně, šup do koupelny, vyčistit chrup a hlavně nezapomenout celou dobu v duchu nadávat na směnný provoz.

Za volantem se konečně probírám a díkybohu za to. Na kraji Pardubic předjíždím zrezivělého favorita, jehož osazenstvo tvoří pět mladíků v teplákách a montérkách. Evidentně jedou někam na montáž, výkop, či jinou manuální práci. O pár chvil později mě předjíždějí. No prosím, frajeři, jeďte... Nejedou. Zpomalují, až kvůli nim musím přibrzdit. To mi trochu zkazí náladu, co je už tak na bodu mrazu, podřazuji, předjíždím je a nechávám je někde vzadu.
Nebo si to aspoň myslím. Za mírnou zatáčkou už je mám zase za zadkem, pak provedou předjížděcí manévr a jen co jsou přede mnou, opět přibržďují. Ti vzadu se na mě otáčí a mávají a zubí se jak idioti. Myslím si cosi o spodním konci zad, opět je předjíždím a tentokrát nesundávám nohu z plynu, ale svištím. Na tohle fakt nemám čas ani chuť! V půli cesty, na oblíbeném stanovišti radarů, zpomalím na předepsanou sedmdesátku. Ve zpětném zrcátku vidím rezavý favorit. Do prkvančic kreténi!!! Narozdíl ode mne předpisy na předpisy kašlou a na plný čáře mě předjedou. aby opět mávali a laškovně šněrovali pruh ze strany na stranu. Jejich jediné štěstí je, že na nadjezdu odbočují. Pustí na mě výstražné a mávají o sto šest – až do chvíle, kdy na ně ukážu velmi výrazné a velmi neslušné gesto a k jejich překvapení nejedu za nima...
"Proč nějací montážníci? Proč ne třeba nějakej golfista??" hořekuju v práci.
"Víš, Káčo," povídá mi kolega s účastí v hlase," golfisti takhle brzo ráno do práce nejezděj!"
Achjo.

V práci nám pánové na lanech a plošinkách myjí všechny skleněné stěny naší budovy. Už druhý den. Skvělej džob. Po směně kouříme v atriu a mou pozornost upoutá pohyb u střechy. Zvednu hlavu – a jeden z pánů tam visí, půl metru pod střechou, leží na jakémsi prkénku a myje strop. Zespodu.
"Tyjo, Spiderman!" vyhrknu.
To by se mi na kase v obchoďáku stát nemohlo.
B.R. vymyslel novou taktiku, kterak motivovat svého spoluhráče ve fotbálku.
"Káčo, zab!" zařve, jakmile se dostanu k míčku. Tím mě vyděsí, ztratím koncentraci, pak i míček. Nejsem sama. O něco později totéž zařve na kolegu, kterého donutím vystřídat – a ani u něj se to nesetkává s kladným ohlasem. Ale myslel to dobře. Jen holt nejsme dostatečně krvežízniví...

"Nenechávej se ostříhat," pronese najednou bratr. Ten, co mi říkal Zrzavej chlupe, Hranatá hlavo, Zrezlá hlavo a tak podobně. Ten, kterej nikdy neřekne, že mi něco sluší.
"Proč?" divím se. Pokrčí rameny:
"Já mám taky dlouhý vlasy."
"Jo, ale mně ty moje vaděj, všude mě lechtaj, pořád mě šimraj a lezou mi do očí..." vyjmenovávám zápory.
"Tak nos čepici. Kulicha. Taky jsem ho nosil, když jsem je měl takhle dlouhý," radí. Jo, ale to byla zima...

Prostě normální úterý, no...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře