Sick and tired

hlavně teda tired...

téma: Moje, moje, moje! :o),  6.06.2006, 21:12:00, 2 reakcí

Před šestou ráno vyzvedávám kluky na zastávce. Chvíli předtím jsem si zase málem obtiskla obličej na čelní sklo, fabka prostě brzdí mnohem razantněji, než Fíkus.
"Víte, kudy pojedeme?" ptám se. Kluci vrtí hlavou:
"Ty jsi řidič, ne?"
No, minule jsem taky byla řidič a skončili jsme na sídlišti v Michli...

Až do Českého Brodu probíhala cesta v pohodě. Jenže když jsem se hned u českobrodského náměstí ptala, jak se jmenuje to město, kde teď jsme, kolegové pochopili, že je něco špatně.
"Tys říkala, že víš, kudy!"
"No jasně, jenže jsem nevěděla, že tu nikde nebude ukazatel na Úvaly," fňukám.
"A kterým jsou směrem?"
"No tak jako by dolů," oznamuji, čímž dva pragmaticky smýšlející chlapy dostávám do kolen. Prej htěli vědět, jestli na Prahu, nebo někam jinam. Copak já vím?
Nakonec Úvaly nacházíme, díky aplikaci s mapama, kterou máme v mobilu. Říčany jsou značený dobře, takže do nich taky trefím, najdu dokonce i ulici, ve které má penzion být. Jenže ulice je dlouhá snad tři kiláky a v její polovině je zcela nelogicky zákaz vjezdu. Hm. Čára přes rozpočet.Po dvaceti minutách odbočování, couvání, vracebí se, otáčení se, klení a hysterie penzion nacházíme.

"Šikula," oznamuje mi kolega nadšeně a hopsá na snídani. Jen se za ním ploužím, zcela vyflusaná. Pak mě dorazí školitel, který se zvídavě ptá, v kolik jsme z Hradce vyjížděli.
"Cože? Už před šestou? Hm, já v sedm z Brna!"
Přijel minutu před námi. Se mu to machruje se Superbem a GPS navigací...

A pak školení. Opět se dozvídám miliony novejch informací, tím pádem zjišťuju, že komplet všechna školení musím celá předělat. Mám já tohle zapotřebí? Nemám!
Navíc ubytování! Jsem na pokoji sama a kochám se tím, jak je prostornej, krásnej, vzdušnej, s televizí, co teprv ta koupelna! (Jo, nechala jsem doma zubní pastu a kartáček na zuby, takže pak chodím loudit ke kolegům, aby mi kousek pasty vymáčkli na prst a já mohla aspoň předstírat nějakou ústní hygienu...)
Jenže pak mě pozvou na návštěvu kluci a nejen že mají pokoj mnohem hezčí, o jednu místnost a jeden gauč větší, oni mají asi tak třikrát větší televizi, než já!
Jejich argumentaci, že jsou dva, tudíž je to logický, neberu.

Po večeři, kdy se naprásknu kuřecím soté a horkýma malinama se zmrzlinou, začíná hromadná rozprava. O práci, jak jinak. Člověk by řekl, že budeme rádi, že máme klid – ale ne. Chjo. Odcházím spát před desátou, Čímž prý jim bojkotuju týmovou morálku – jenže předvádět jim tam hodináře fakt nechci.

Nemůžu pořádně spát, v jednom kuse se převaluju, budím se, zírám do stropu a jsem nakrknutá, protože vím, že druhej den budu ještě mrtvější, než jsem byla. Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že si postel přestěhuju k opačné stěně (geopatogenní zóny, jinak si to neumím vysvětlit), abych si pak za ten nápad vynadala. Ne, že bych nechtěla budit okolospící sousedy, ale proto, že bych si pravděpodobně přivodila nějaký úraz, nebo bych se tím z té vzteklé malátnosti probrala.
V půl osmé zvoní budík a já mám pocit, že mám v očích žiletky. Nebo špendlíky. Něco hnusného a bodavého. Ve sprše potichu sprostě nadávám. Chtěla jsem hlasitě, ale vzhledem k tomu, jak jasně a čistě slyším zpívání z koupelny za zdí, krotím se. A rychle utíkám na snídani, aby ten soused náhodou nešel konat potřebu...

Vsechno nejlepsi k svatku! dorazí smska od šéfika. Přemýšlím, jestli mu hráblo, nebo poslal smsku na špatné číslo, Katchaba je přece až v listopadu... Mrknu do kalendáře – Norbert. Aha. Tak mi totiž v práci říkají, víme? Odepisuju, že dík a co za to dostanu. Místo toužebně očekávané nabídky volna ve středu přijde To jeste uvidim. Fajn.
Celý den pak usínám v sedě. Mrzí mě to i vůči školitelovi, kterej je úžasnej, jenže jsem prostě grogy. A to si kluci dají při obědě oba pivo, takže je jasné, kdo řídí zpátky. Fajn, fajn, faaajn!

Nena se těšila, co bude humornejch historek. Omlouvám se, nějak mi dochází vtipnost asi... I když – únavou jsem dneska mlela kraviny. Třeba: udělám vám plán přes rozpočet! Nebo: zavřu ti dveře do kufru! V překladu do češtiny: udělám vám čáru přes rozpočet, zavřu ti prsty do kufru od auta. Ostatní se docela smáli...

No nic, odcházím do pelechu, doma mám postel na správném místě (pořád mi u ní spí pes a ti si prý vybírají místo ke spaní sakra pečlivě), takže doufám, že se nikdo ze sousedů nerozhodne pořádat punkovej koncert...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře