Tváříme se radostně,

plížíme se radostně...

téma: Moje, moje, moje! :o),  19.06.2006, 16:33:00, 19 reakcí

Zrovna řešíme něco zásadního s B.R., kterému teď říkám Prašivej pes, ač si teď nejsem schopna vzpomenout, proč jsem mu tak ráno začala říkat. Asi mi provedl něco neodpustitelného – což on dělá třikrát denně.
Takže něco vyprávím Prašivýmu psu, který při tom vyřizuje hovor se zákazníkem, když tu se ozve protivný zvuk. Něco jako digitální budík, ale asi stokrát silnější.
"Kterej debil?" vyštěknu, protože ten zvuk se pokouší mi protrhnout ušní bubínek.
"Požární poplach, opusťte budovu," dostane se mi odpovědi z hlásiče požáru. A pak zas ten zvuk.
Hrkne ve mně, ale pak se uklidním. Aha, zas nějaké vtipné cvičení. Prašivej pes nadává, že mluví se zákazníkem a jeden druhého neslyší.
"Nic se neděje, zjistím, co se děje," snaží se nás uklidnit šéfik, čímž mě vyděsí, protože vypadá stejně zmateně, jako my. On neví o požárním cvičení?
"Juchů, požár!" udělá Prašivej pes, který se se zákazníkem domluví, že mu zavolá za hodinu.
"Juchů, teroristi," směje se Pepa.
Já se, upřímně řečeno, začínám lehce děsit.

"No, tak se odlogujte a jdeme ven," pokládá šéfík sluchátko telefonu, kterým zjišťoval, co se děje. V tu chvilku už pro nás jde i vyšší šéfik, co se tváří smrtelně vážně a říká něco jako Žádnou paniku.

Panikaaaaaaa!!
Kabelku, honem! A tvářit se, že se nebojím! Ježiš, mobil! A klíče! A cigára a pití! Mám si brát mikinu? Ne, je tam vedro. Ježišmarja, panika! Při tom všem ještě stíhám radit Prašivýmu psu, který neustále juchá, ale coby evakuovaný je zcela k ničemu:
"Mobil si vem. a peneženku. A klíče od bytu."
"A co pití?"
"Pití třeba taky, a jdeme!"
"Máš zapalovač?" zajímá ho. Mám, ale poněvadž se i vedení tváří zmateně, mám pocit, že zapalovače nebude třeba...

Šup na chobu, kde hromada lidí říká Jen v klidu, pomalu. Trochu je podezřívám, že to říkají hlavně kvůli sobě, ale budiž. Zmate mě, když vidím, že lidé čekají u výtahů – nemají výtahy zůstat nepoužité, nebo tak něco? My si to štrádujeme po schodech. Nikdy mi nedošlo, kolik tu dělá lidí, když je ale vidím všechny najednou na chodbě, přijde mi, že dobrou třetinu z nich neznám
Ježiš, auto! Mám ho přímo před budovou, budu s ním moct odjet, nebo ho převálcují hasiči, případně zasypou trosky?

"Zpátky, jdete zpátky, planej poplach," posílají nás zespoda zase nahoru. Cože? Co to jako je?
"Pepo," fňukám sklíčeně.
"Jen klid, toho chlapa s párkama místo dynamitů kolem těla už chytli," mrká na mě. "Byl to falešnej terorista."
"A kdo říkal, že máme jít nahoru?" nedůvěřuju.
"Hm, nevím, ale měl takovej divnej přízvuk," zamračí se Pepa, načež se o mě pokoušejí mdloby. O nanosekundu později mi dojde, že si ze mě dělá srandu.
"Tak šup, zase zalogovat a zvedáme," komanduje nás šéfík. Jsem pořád trochu rozklepaná, kdyby se aspoň ti nadřízení předtím netvářili tak vyděšeně...

O něco později přichází hlavní šéfík a ví, co se dělo.
Ono prej něco zkratovalo v požárním hlásiči, tak vyhlásil poplach. Ať žije technika, že...

No, a takhle my tam žijem...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře