"První oficiální BlBl !"
Takový nenápadný výlet to byl...
aneb Cesta z města perníku do města ježků,
part one
téma: Moje, moje, moje! :o), 9.07.2006, 17:37:00, 1 reakcí
Poněvadž Numa musel být v práci už dnes v poledne, dostal se k počítači dřív než já a proflákl, kde jsem byla, s kým jsem tam byla a co jsem tam dělala. Teda – co jsem tam dělala spíš jen nastínil, tudíž je zas na mně, abych povyprávěla o tom, jak jsme v Jihlavě nedělali ostudu :-)
Zastávka první – odpočívadlo před Ždírcem nad Doubravou. Numa už od Pardubic kručel, že chce utopence, kdykoliv jsme míjeli hospůdku se zahrádkou, smutně vzdychal a vyhrožoval, že vystoupí. V občerstvení na odpočívadle utopence neměli, ale klobása byla výborná!
Zastávka druhá – hypernova v Jihlavě. Musíme paní a panovi Nenápadným něco dovézt, to dá přece rozum! Vybíráme bonboniéru a cestou ke kase rozebíráme její předání. Slečně pokladní chce bonboniéru namarkovat lidem, co jsou ve frontě před námi, pán ale odmítá.
"Aha, vy mi ji nezaplatíte?" tváří se Numa zkroušeně.
"Nene, jen ji rodičům kupte sami," dí pán.
"No, my je vlastně ještě ani neznáme," přiznáme. Pán si v tu chvíli asi zmaten myslí, že nás někdo adoptoval, nejlépe na dálku, a teď se jedeme mamince a tatínkovi teprve ukázat...
Zastávka třetí – hospoda na kraji sídliště, kde Nenápadná o víkendech navštěvuje rodinu. Vrchní sice chvíli tvrdí, že otvírá až za půl hodiny, Numovu psímu pohledu neodolá a obslouží nás. Nena přichází ve chvíli, kdy Numa leží na trávě a já se pokouším si opálit nožky. Směje se na nás už z dálky a ten úsměv ani nevypadá moc hystericky, výborně! :-)
Dozvídáme se, že hospoda, kde jsme zaparkovali, má špatnou pověst. Potvrdí se to ve chvíli, kdy se nám v kafi objeví cosi, co nejprve mylně považujeme za omítku, posléze to identifikujeme coby zdrclé mlíčko. K završení všecho si k nám vrchní přisedá, zjistíme, že není vrchní, ale majitel, že vydělával 150 tisíc měsíčně a teď má tři domy a tak... Celkem třikrát Numa zavelí k odchodu, leč dvakrát se nám pokus utéct nezdaří.
Taky vymýšlíme, odkud se asi tak můžeme znát, protože o blogu (pro tento víkend Té věci) se u Nenápadných doma nesmí nikdo dozvědět. Neprojde Klub mladých katolíků ani setkání příznivců poezie. Nakonec (ale nejsem si jistá) jsme se s Nenou potkali kdysi dávno v Jihlavě v hospůdce, protože Numa tam byl za bratrancem a já jsem jejich sestřenice...
Zastávka čtvrtá – Nenápadná ulice č.p. 3, druhé patro.
Hromadné zdravení a seznamování, předání darů z daléké ciziny, ééé, hypernovy, prohlídka bytečku, oběd.
"Dokud to všechno nesníš, nezvedneš se od stolu!" uplatňuje Numa právo dovolovat si na mladší sestřenici. Pak ještě překvapí Nenápadného bratra, který se zjeví doma a dozví se, že za pět minut odcházíme a bez debat!
Procházka po hradbách. Vymýšlíme, jak asi vznikl název Jihlava. Ne, nebylo to ani tak, že horníci jedli děstké hlavy (jí hlavu), ani že se manželky horníků při nošení svačin do práce bouchaly do hlavy a ječely (jííí, hlava!), ani tudy netekla lávová řeka směrem na jih (jih-láva!). Ovšem coby kreativci, zaměření na urban legends, jsme výborní, že?
Usazujeme se na první zahrádce a řeč se stáčí na artézské studně.
"To se ti taky může stát, že vypiješ kus dinosaura," děsí Numa.Pak se zeptá mladého číšníka, co se večer v sobotu v Jihlavě děje.
"Ehm, tady u nás v Jihlavě? Nooooo..," vykrucuje se pingl a nám je jasné, že zábavu si musíme vymyslet sami.
Šup k Nenápadným na večeři, kterou završíme panáky s rodiči, pak šup zpátky do města.
Hýja hýja hou – motto večera. Jak se podle Cimrmanna přesně jmenuje tento básnický obrat vám řekne Nena, protože já už to zapomněla, zato si pamatuju, jak se anglicky řekne Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic!
Chtěli byste to vědět?
Kdo si počká, ten se dočká! Já si jdu na chvilku zdřímnout :-)
numa () dodává: