Utahaná jak pes

Teda aspoň tak by to řekl John Coffey, jako kafe, ale napsaný jinak...

téma: Moje, moje, moje! :o),  14.07.2006, 22:38:00, 11 reakcí

Když vidím tenhle film, slzím. Hned na začátku. Vlastně ne, až ve chvíli, kdy se dostaneme do věznice. Protože je to taaak strašně nespravedlivý, že tam ten velkej dobrák je, poněvadž on to chtěl vrátit, ale už to nešlo! A ta myš! Podejte mi ji šéfe, třeba to ještě stihnu... Buhéééé, uf.
Nenene, necháme toho, víte přece, jak mám bujnou představivost a už mi to zas běží před očima a natahuju, takže radši z jiného soudku.

Volala mi bývalá kolegyně Petunie. Jestli prej máme nějakou akci na nové aktivace. Nemáme.
"Já jen že tohle číslo, co mám jako služební u Eurotelu, už nebudu používat, víš?" povídá.
"Vyhodii tě?" divím se.
"Ne, mě to tam nebavilo, tak jsem dala výpověď a od pondělka nastupuju do Hradce do personální agentury..."

Takže si to shrňme – našla si kvůli synovi a dojíždění práci v Pardubicích, ale po měsíci zjišťuje, že ji nebaví – a najde si práci v Hradci. Má tohle logiku? Nemá.

Na chodbě potkávám kolegu školitele z Prahy.
"Tak tu mám dneska školit Vostružinu," vyhrkne a já se osypu, protože tu službu a ten přístroj nesnáším a nerozumím mu, jen vím, že se přes to normálně online příjimají maily a je pro to potřeba nějakej server, no chápete jistě, co si o tom jakožto technický antitalent myslím. Ďáblův výrobek!
"No a technici mi ani jednu Vostružinu nepůjčili, že prej ji testujou. Takže tu dneska budu učit lidi zacházet s něčím, co nemám. Dobrý, ne?"
Jo, takhle to u nás občas taky chodí. Popřeju mu pevný nervy. Potkám ho znovu o dvě hodiny později, předvádí psychické hroucení:
"Víš, co děláme? Muchláme papíry, jakože komprimujeme data, a pak je po sobě házíme, že si ty maily jako posíláme! Ale ty lidi vypadají, že je to baví..."
Hlavní je najít plán B, no :-)

"Ahoj Katíku, co Rodriguez, je v pohodě?" volá mi Evička a zní tak nějak podezřele. Rodriguez má dovolenou, dneska mi psal, že jedou někam na jižní Moravu či co, takže potvrzuju, že je v pořádku a ptám se, proč se ptá ona.
"No já jen že včera prej zatýkali nějaký lidi, co se motají kolem toho baru, kde Rodriguez občas dělá..."
Buch! Tma před očima. Neumím péct bábovku, jak mu propašuju do vazby pilník?
Jak zatýkali, teď se přece fotbaly chvíli nehrajou, ne??
"Nějaký kuplířství a tak," upřesňuje Evička. Spadne mi kámen ze srdce, tak to dám ruku do ohně, že v tomhle Rodriguez nejede. Na serveru ČTK o tom najdu krátkou zprávu, zatčeni muži ve věku 32 – 50 let, takže v poho, ale stejně mu nenapíšu ani nezavolám, protože nejsem hysterka, žejo. A navíc mi do něj nic není.

S bratrem na nákupu. Zas ostuda, jako vždy, nakonec je jedno, který s bratrů se mnou jede, dopadá to stejně. Zkoušíme si obrovský muší sluneční brejle a lámeme se smíchy, ač na sebe navzájem bez potřebných dioptrií vidíme rozmazaně. Pak očucháváme sprchové gely a u některých fakt slintáme. Bafeme na sebe, hrajeme dementy, pak se leknu vystavené velké fotky zubra, pak se jakože lekám, když jdu za roh – a tam dva policajti, vypadá to, že jsem se lekla jich.
"Dobrý večer," zašeptá kluk na pokladně hláskem tak jemným a vysokým, že mám chuť se ho zeptat, jestli ta kastrace bolela. Neudělám to, radši ne...

Asi si půjdu otevřít víno.
Utahaná jak pes a ještě nalitá...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře