Můj pes je typický chlap.

O tom žádná!

téma: Zvěřník,  8.08.2006, 13:32:00, 9 reakcí

Před třičtvrtě rokem jsem se přiznala ke svým záchvatům sentimentality. Čím jsem starší, tím jsou horší. Nejsem na tom zatím ještě tak špatně jako moje maminka, která se občas škytavě rozeštká i u pohádky, která končí happyendem, nicméně jsou filmy, u kterých řvu jak tur, ať je vidím poprvé nebo podesáté.

Třeba Velká ryba.
Nádherný film, který si pokaždé moc užívám, hltám každou minutu.
Jenže ten konec!

Já bych ho tu i popsala, ale za prvé nechci zkazit překvapení těm, kdo tenhle film ještě neviděli, za druhé bych zase zaslzela a neviděla bych na klávesnici...


Konec je trhač citově labilnějších jedinců.
Takže to pak může dopadnout tak, že někdo takový (tedy já), leží, žmoulá v jedné ruce kapesník, v druhé deku, protože dlaně mají tendenci svírat se v pěst. A řve. Ne že by ukápla slza, já zcela regulérně řvala nahlas, škytala, hýkala, smrkala, popotahovala a tak.
Proto se na ten film koukám jen v případě, že jsem sama doma.
Celou dobu me podezřívavě pozoroval pes.
A protože je pohlaví mužského, po chvilce mu můj brekot začal lézt na nervy a snažil se mě rozptýlit. Nejdřív tím, že si na mě lehnul. Nezabralo to, protože jsem mu řvala do kožichu. Zkusil ty ohavné slzy oblíznout, což mě dojalo ještě víc a bylo tudíž kontraproduktivním. Nakonec se naštval, popadl svou uslintanou plyšovou kost a hodil mi ji na obličej. Já ji odhodila, pes postup zopakoval.
"Tak na," škytla jsem a podala mu ji, že se teda jako budeme přetahovat. Vyrval mi ji z ruky a znovu pustil na obličej.

V téhle situaci se prostě brečet nedá!

"Vole," řekla jsem psovi a naposledy se vysmrkala. Denouš spokojeně odťapkal do kuchyně, protože věděl, že bude klid.
Takže pánové, až se vám někdy v náručí rozpláče dívka dojetím, hoďte jí něco plyšového na ksicht. To zabírá :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře