Helma

Přilba, chcete-li

téma: Moje, moje, moje! :o),  15.08.2006, 14:43:00, 9 reakcí

To je taková praktická věc. Člověk si ji nasadí na hlavu a může se rozbíhat temenem proti zdi, aniž by se mu cokoliv zásadnějšího stalo.
Na motorce je helma nutná.
Dnes se ze mě mohla stát motorkářka!

"Tak co s tím provedem? Umyla sis uši?" táže se kadeřnice Péťa.
"No ty máš zase ránu, já nevim, jak to děláš, že ten účes pokaždý tak zničíš!" nechápe za chvíli.
"Co je tohle? No co to je?" drží mezi prsty skoro štítivě jeden pramen vlasů. Krčím rameny, netuším.
"Že tys to tady nějak vodstřihla? Je to zubatý!"
"Nene, já jsem nic-" bráním se.
"Nojo, nojo, to známe, ty nikdy nic, viď? Sedni si, co s tím provedem, hele v pátek dostanu nový auto, dvěstešestku, pojedem na výlet, co třeba tuhle dvacetsedmičku že bychom tam dali, co, to by šlo, žejo, nebo radši ne, dáme tam červenou, to bude lepší, jsme s Marcelem byli na dovolený, těšila jsem se, jak si užiju klid, tyvole, dvacet dětí hned vedle na táboře, no co se ksichtíš, jak jako, že nechceš červenou, no nebyla by z ní růžová, ses asi pomátla ne, ne, ani minule jsi neměla růžový vlasy, ale esli jako chceš, tu růžovou tady taky dokážu spáchat, ty děti, tyvole, vod rána ječely, no strašný!"

Využiju jejího nádechu a vysvětlím, že nechci ani červenou, ani růžovou, že bych nejradší hnědou a jen pár světlých pramínků. Uf. Zvládla jsem to.

"Si vymejšlíš furt taky, hnědá, hnědá, kde mám vzít hnědou, ve který nebudeš vypadat jak vyblitá, co? No a co chlapi, mě nezajímá, že tě to škrtí, drž, nech ten plášť na pokoji, seš jak malej parchant, natrhej tadyten alobal, jo? A co chlapi, jak nic, ty jsi hrozná, nepřijde ti, že ti ujíždí vlak, nepřijde, aha, ale mně to přijde, musíme jít někam pařit, najdeme ti hokejistu, ale jo, chceš hokejistu, ještě o tom nevíš, prosimtě ty jejich modelky vyzáblý, na to se vyprdni, ty máš něco v hlavě, no jasně, třeba i piliny, nešij sebou, nebo ti nabarvím obočí!"

S hlavou plnou alobalu sedím na chodbě a kouřím. Péťa jede, mluví pořád, už se ani nenadechuje, abych jí do toho náhodou nechtěla vstoupit.
Umejt hlavu (neřvi, jak horký, není to horký, jsi citlivka!), vyrdbat ručníkem (masáž, děvenko, jinde by ti za to napočítali padesátku navíc, tak drž mlč!), stříhání (jestli se okamžitě nepřestaneš ksichtit, ustřihnu ti ucho!), foukání.

Tady musím zasáhnout!
"Neopovažuj se vzít do ruky ten kulatej kartáč!" zaječím.
"Hele, nejsi ty trochu drzá?" založí si Péťa ruce v bok.
"Vždycky, když vezmeš tenhle kartáč, mám na hlavě helmu!" držkuju.
"Nechej toho, nebo uvidíš!" vtlačí mě silou zpět do křesla. Kartáč stále v ruce.

O deset minut později mám na hlavě helmu.

"No, co jsem říkala!" fňukám a snažím se vlasy urovnat do normálního tvaru.
"Nestresuj se, stejně venku prší a jak tě znám, nemáš deštník," odvětí lakonicky Péťa.
Aha, proto mi tam napatlala gel a lesk a lak!

Vylezu ven a někdo mi vychlejstne na hlavu kýbl vody. Teda, tak to vypadá na první pohled. Druhý pohled prozradí, že lije jak z konve. Z kýblu.
Helma plihne a já jsem nadšená.
K něčemu je déšť dobrej!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře