První pracovní

srpnový den

téma: Moje, moje, moje! :o),  17.08.2006, 22:17:00, 9 reakcí

Kdo si myslí, že jsem něco dělala, nechť zvedne levou paži.

Chá, naivkové! :-))

Začínat směnou od půl sedmé mi přijde trochu jako sadismus. Ze strany firmy. Plánovačů směn. Až potkám živého plánovače směn, šlápnu mu na nohu, prevítovi!
Sadistické to zjevně připadalo i kolegovi Pavlíkovi, který přišel až na devátou po několika mých urgencích (Jestli tu nebudeš do deseti minut, vykostím tě! Už jsi tu měl tři minuty být, počkej ten mazec, až příjdeš! Jestli do dalších deseti minut nepříjdeš s čokoládou, hodím tě z okna!). Aha, tak takhle se to dělá, když se člověku nechce vstávat!

Nejdřív jsem četla ten kvadrilion mailů, co mi za čtrnáct dní válení se doma dorazil. Postupovala jsem osvědčeným Rodriguezovským způsobem – nezájem, nezájem, nuda, blbost, nezájem, aha, tohle bylo asi důležitý, no nevadí, budu dělat, že jsem to nečetla.
Poté přišel kolega Lukáš, jestli se s ním půjdu na chvilku starat o manažery z Prahy. Inu, proč ne. Hodinka příjemně zabitého času.
Volal šéfik. Jestli prej něco dělám. Umhééééh, ne! To je prý dobře, protože má ve svém mailu tabulku zhruba čtyřset čísel a potřebuje ji roztřídit. Teda – abych já ji roztřídila, zatímco on jede na výlet do Českého ráje nebo kam.
A tak trávím čtyři hodiny prací pro opice. Klik, zkopírovat, klik, vložit, aha, tenhle tarif, nojo, klik, napsat tarif. A zas totéž. Pořád dokolečka. Po hodině mám mžitky před očima a zmateně si k obědu dávám dušenou mrkev, ač mě od ní kolegové zrazují. Měla jsem je poslechnout, byla hnusná.
Dvě prohry ve fotbálku, návrat ke klikání. Do toho asi osm jobovek, jedna lepší než druhá. Při té páté otevírám stránku jobs.cz a hledám si práci. Nic nenacházím, smutně pokyvuju hlavou a vracím se ke klikání.

Pak přijde šéf odvedle, že se koná výběrové řízení na naše nové kolegy a jestli nechci jít po telefonu předstírat zákazníka. Mučit pár nevinných lidí dementními dotazy, koktáním, šišláním, kašláním, hekáním a smrkáním? No jasně! Vyloženě se v tom vyžívám, jedna slečna se mi do telefonu málem rozpláče, chudák. Když je zničím všechny, dostane se mi nabídky na účast na pohovorech s jednotlivými uchazeči.
Fíha!
A tak vystresované zájemce o práci matu dotazy typu Co byste udělal, kdyby se vás někdo zeptal, kolik je hodin? Co uděláte, když začne hořet? Co uděláte, když zákonem chráněné zvíře žere zákonem chráněnou rostlinu?
Jsem nadšena!
Tohle je ta práce, co chci dělat!
Jak se jen zbavit slečny, co ji dělá teď, sakra?

Domů přijíždím po deváté hodině. V práci jsem strávila skoro čtrnáct hodin.
Mám kruhy pod očima, jsem utahaná, až to hezký není, takže dneska usnu ještě předtím, než dopadnu do postele.
Ale je mi skvěle!

Pravděpodobně jsem se zbláznila.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře