Den,

kdy mi naskočil první opar.

téma: Moje, moje, moje! :o),  18.08.2006, 22:28:00, 7 reakcí

Teda – ještě definitivně nenaskočil, on vždycky tak jako naběhne, ale pak jako by si to rozmyslel a zas na chvíli zmizí...

Kolegyně Móňa měla dnes povídavou. Nejdřív vyprávěla o synovi jejích známých, který půjde po prázdninách do druhé třídy, šlape si na jazyk, občas se v noci počůrá, ale jinak je to prý velmi, ale velmi nadějné dítě.
"Teto," sedl si k ní a hladil psa,"dnes jsme byli svědky dopravní nehody, která skončila tragicky!"
Představ si dítě, co vypadá jak mladší brácha toho ze Sám doma, kterej ti s vážným ksichtíkem řekne tohle! Začala jsem se smát!
"Teto, možná se to to zdá vtipné, ale při té nehodě zahynul motocyklista!"
Napadlo mě, že je v šoku, ale nebyl...
"A jak smutně zahynul! Přejel ho jednovagónový motorový vlak!"
A pak přišla jeho o rok mladší sestřička a povídá:
"Ano, bylo to neštěstí!"
No – a tak se děsím, že moje dítě bude taky takovejhle magor!

Tyhle obavy jsou u ní teď extrémní – už přes rok se snaží otěhotnět, zatím se nedaří. Pokud se nezadaří do podzimu, má v plánu umělé oplodnění. Dnes mi šeptem řekla, že už má čtyři dny zpoždění, ale ať proboha držím hubu a neraduju se.
Držela jsem hubu, neradovala se – a na chvíli naskočil opar.
Nevím, jesti z malého génia, nebo možného těhotenství, naštěstí ani jedno nehrozí mně.

Následovala snaha zvládnout dvacet rozjívenejch nováčků. Podařilo se mi je zklidnit natolik, že usínali.
Opar se znovu pokusil podívat na světlo bóží.

Pak jsem se školila já, vlastně mi mělo být vysvětleno, jak odepisovat na maily zákazníkům.
"Víš, já bych tuhle větu možná zkusila napsat jinak," nevydržela jsem to a svého školitele začala opravovat.
"Jo? Tak ty budeš drzá?! Abys nešla zvedat!" řekl mi a větu s jedním slovesem, dvěma podstatnými jmény a čtyřmi různými tvary zájmena Vy odeslal.
Hop, a je tu opar!

K završení všeho jsem zjistila, že jsem se nějak pozapomněla přepnout ze stavu Oběd do stavu Školení a tudíž poledním jídlem strávila čtyři a půl hodiny.
Á, opar, ahoj, tady seš, nějak ses opozdil...

Taky je tu pocit, že ani to psaní mi už poslední dobou nějak nejde. Je kostrbatý a když ho po sobě čtu, s chutí bych si dala pohlavek, kdyby mě pak z něj kromě hlavy nebolela i ruka... To není pokus o vnucení si nějakých uklidňujících řečí, jen... Kdyby bylo ticho po pěšině, dávám si dovolenou...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře