Když s vámi někdo flirtuje,

mělo by to fungovat tak, že vám to zvedá sebevědomí.

téma: Moje, moje, moje! :o),  29.08.2006, 21:29:00, 21 reakcí

Mělo by.
Ne, když se vás pokouší sbalit sedmnáctiletý chlapec.

Šli jsme s Rodriguezem včera na kafe. Probrat jeho víkendové zážitky, plán na příští víkend a tak. Klidný pokec ve dvou nám nebyl souzen – objevovali se a mizeli jeho i naši společní známí, takže jsem se dozvěděla hromadu zajímavejch věc.
Třeba kterak se pan P. přiopil, rozsekl si hlavu o jukebox (usnul pod ním a pak vstal), nařkl půl hospody z toho, že mu snědli bagetu, poté se elegantně svalil ze schodů, aby se o hodinu později vrátil a opět se domáhal své bagety. Je to taková veselá kopa.
Nebo jak byl pan K. na zkoušce z jakési didaktiky čehosi; všechno, co řekl, bylo zkoušejícím pochopeno zcela jinak a díky tomu dostal za jedna.

Nejšílenější část podvečera a večera ale začla ve chvíli, kdy si k nám přisedl hubený a na první pohled mladý chlapec, který se s Rodriguezem nějak přes někoho "znal".
"Hele, seznam se s ním, zjistíš tak, jak se jmenuje," naváděl mě Rodriguez. Protože jsem kamarádka, podala jsem chlapci ruku a řekla, že jsem Katchaba.
A to jsem neměla dělat.
Chlapec na mě významně pomrkával, laškovně předstíral, že mi rozlije kafe, vyptával se, hlasitě se smál všemu co jsem řekla (takové Jdu si odskočit zas tak vtipný není ani v mém podání, fakt!) a nakonec se mi vnutil do dvojice na fotbálek, který vůbec neuměl a tudíž jsme prohráli.
"To nevadí, nic si z toho nedělej," položil mi ruku na rameno.
"Já si z toho nic nedělám, ale ty bys měl, protožes to zkazil!" zpražila jsem ho a oklepala se, aby ze mě musel končetinu zase sundat.
"Já vás tu na chvíli nechám o samotě," usmál se potutelně Rodriguez a odešel si povídat s obsluhou.
"No, Káťo, co tak třeba ráda děláš?" lísal se chlapec.
"Ráda žeru děti."
"Hááhahaháá, to je dobrý, hehe, to já taky!" plácal se do kolen.
"To těžko, děti nežerou jiné děti," řekla jsem. Celou dobu jsem mluvila v lehce naštvaném tónu, ale asi jsem měla být opravdu hnusná, protože to nestačilo.
"Ale dyť já nejsem dítě, už dávno ne, jestli mi nevěříš, můžeš si se mnou třeba někam vyjít a přesvědčit se o tom sama, co?" snažil se.
"Ne, díky."
"Akorát jsem měl trochu průšvih na jednom výletě, tak musím být v osm doma, takže bysme museli nějak odpoledne," rozvíjel své plány dál.
"Hele, fakt ne, takže se neboj, že bys přišel domů pozdě..."
"Hehééé, hahááá, no jasně, to je dobrý!" smál se. Ne, není.
Okamzite sem prijd, nebo ho ubiju popelnikem! píšu Rodriguezovi. Přečte si u baru smsku, zašklebí se, zamává mi a dál si povídá. Nojo, kamarád...
"No a co mi řekneš?" vyvalí na mě oči chlapec. Asi pokus o smyslný pohled.
"Hmmm, počkej, co já bych ti tak řekla..." přemýšlím nahlas. "Jo! Už vím! Za týden ti začíná škola, co?"
Poprvé se neusmívá ani neřehtá nahlas, asi jsem se ho dotkla.
"Jo, ale mně to nevadí," odpoví nakonec.
"Ale mně jo," doufám, že mu dojde, že mi jeho přítomnost není zrovna po chuti. Jistěže nedojde. Asi bych se měla naučt lidi posílat rovnou do tam, kde záda přestávají být zády a začínají být něčím jiným.
"A pak jdu další tejden poprvý do tanečních, nechtěla bys přijít?" rozzáří se chlapec.
Tak jo! To bude skvělý! Seznámím se s jeho kamarády, rodinou, zatančíme si spolu mazurku, dáme si limču a já si budu připadat jak ve zlým snu!
"Rozhodně nechtěla!"
Zvedám se a jdu za Rodriguezem.
"Tak co ctitel?" baví se číšník.
"Jak flirtuje, co? A ty furt že nemáš chlapa a teď děláš krávu," baví se i Rodriguez.
"Víte co, pánové? Jste čubky!" oznámím slavnostně.
"Chachááá, čubky, jo, to je dobrý!" ozve se za mnou. Achjo.
Naštěstí je půl osmé a chlapec musí domů, takže jde zaplatit.
"Třicet šest," řekne číšník. Chlapec mu vysype na bar hrst mincí a začne je počítat.
"Áá třicet šest!" položí vítězoslavně poslední dvojici padesátníků na vrcholek komínku. Tentokrát se bavím já a Rodriguez, obsluha moc ne:
"To si ze mě děláš srandu?"
"Ajo!" udělá chlapec a vyloví další dva padesátníky z kapsy, "a tady je dýško!"
"Kdyby sis to s těma tanečníma rozmyslela, tak přijď," nabádá mě a naklání se ke mně ve snaze vlepit mi hubana.
"Opovaž se!" zasyčím. Stáhne se, ale pak se opět rozesměje, šibalsky zamrká a řekne mi, že příště mu pusu dám ráda, sama a ne jednu.
Celá nakřivo!

"Káča má chlapa, Káča má chlapa!" prozpěvuje si Rodriguez dnes v práci. V té práci, kde i stěny mají uši a drby se šíří nadzvukovou rychlostí.
Takže kdyby se to k vám nějak dostalo – ne, opradu jsem toho mladíka neznásilnila na záchodě...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře