Den na pytel

Tak si to shrňme:

téma: Moje, moje, moje! :o),  1.09.2006, 13:00:00, 8 reakcí

- ráno mě vzbudí rány. Dementní dělníci na střeše opět něco házej dolů. Už ne jednotlivé střešní tašky do velkého kontejneru, pěkně jednu po druhé, ať z toho ti blbci, co tu bydlej taky něco maj, žejo, Tondo?; dnes z nebe padají snad traktory, nebo co já vím. Rány neskutečné.

- když se teda vykopu z postele a když po chvíli rány přestanou, startuje stíhačka. Když jsme se sem přistěhovali, letadla z nedalekého (vlastně hodně blízkého) letiště startovala a přistávala několikrát za den. Skoro pořád. A my si asi po měsíci zvykli a nepřišlo nám divný, že občas drnčej skla v oknech. Pak to utichlo, sem tam se tu objevil nějakej skoro tichej letoun a byl klid. Nedávno se stíhačky vrátily a poctivě trénujou. A já si zvyknout nemůžu, tentokrát mi ten zvuk trhá uši, duní v hlavě, exploduje v očních jamkách, no nepředstavitelný věci! Takže sháním někoho, kdo ví, jak sabotovat stíhačku!

- mamina nakáže umýt auto. Když se teda odpoledne setkáme s hromadou příbuznejch, tak ať není Fíkus jak prase. Umejt auto v Pardubicích je pro mě neřešitelný problém, protože neumím zacházet s myčkou. Prej je to lehký – když svítí zelená, jedu, když červená, stojím, pak můžu vylézt z auta, abych neměla pocit, že mě ty kartáče chtěj zabít. Nojo, jenže...To bych to nesměla bejt já – ta potrhlá, hysterická a nesnášenlivá Katchaba (teda, prej jsem svérázná a to slovo obsahuje všechno, tak teda jo:-) ). Takže Fíkus se myje ručně na chalupě, kam teda teď rozhodně zajet nestíhám.
"Pojedem k tygrovi, tam maj to ruční mytí," navrhne bratr, taky potřebuje umýt auto. Tak jedem. Nejdřív vyluxovat, u toho se člověk zpotí jak kráva a ještě vypadá jak debil, když mu z auta čouhá jen zadek. Pak se uvolní místo v ručomyčce, takže tam najedu, vhodím minci do příslušného otvoru a to je jediná věc, kterou zvládnu. Ne, vlastně ještě dokážu vyndat takovou tu mycí pistoli s kartáčem na konci. A pak šmrdlám po Fíkusovi, občas zcela náhodně vystříkne proud vody, ale zásadně vždycky, když to zrovna úplně nepotřebuju, většinou tak, aby mě co nejvíc pocákal. Aha, konstruktér byl evidentně vtipálek, možná tu mají i skrytou kameru, aby viděli, co za idioty sem jezdí...Zejtra už budu kolovat na netu, sakra. Jenže pak přijde bratr, vezme tu věc do ruky a ona dělá přesně to, co chce – mydlí, kdy má mydlit, stříká, kdy má stříkat. Šovinistickej vynález!
Dojdou mi desetikoruny, jdu prosit na pumpu, ale obsluha je neoblomná – nemáme! Tak pobíhám kousek od centra města z krámu do krámu a loudím, připadám si jak ten největší debil, mezitím bratr stojí v boudě s ručomyčkou a proklíná mě... No ty vole...

- a za dvě a půl hodiny přijde nepříjemná událost, pohřeb. Ten mě děsí, protože se sjede milionosumsetpadesáttisíc příbuznejch, z nichž budu znát tak dvacet lidí, zbytek budou jakési tetičky a pratetičky a prasestřenice a prasata... A budou strašně kvííílet, jak je to stráááášný a smuuuutný, ona byla táááák hodná ale nemocná! Následně plačky zjistěj, že na pietní hostinu nejsou zvány, už se nebudou tvářit jako milé staré dámy, ale jako saně, a budou řvát, že tohle si nezasloužej, když sem jedou takovou dálku... A pak se ti příbuzní, co je znám opijí, teda mužská část určitě, a budou plkat kraviny, pocem ukaž se, no dyť z tebe je kus ženský, a ženský budou sondovat, jestli už mám chlapa, aha, nemáš, no a čímpak to, co je špatně?
Ještě že se můžu vymluvit na psa, kterej bude sám doma a bude potřebovat nakrmit a vyvenčit...
Jo a taky nevím, co s obývací stěnou, kterou jsem zdědila.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře