Milá,

přemilá

téma: Moje, moje, moje! :o),  4.09.2006, 20:38:00, 5 reakcí

 

Nedávno jsem psala Nenápadné , že jsem poslední dobou nějak moc milá. Až podezřele milá. Sama sebe nechápu a nevím, kde se to ve mně vzalo. Milá na lidi v práci, milá na zákazníky, milá na ty idioty, co předjížděj jak prasata a pak, ač jsem uhnutá skoro v příkopě, ani nebliknou, že díky. A já, místo abych nadávala, troubila a gestikulovala, se jen ušklíbnu a řeknu si: Jen jeď, ty pinďo.
Na zákazníky jak jsem milá, to byste nevěřili! A zjišťuju, že se to docela vyplatí...

Zavolal pán. Pomalej. Dlouho vysvětloval různejma oklikama, co se děje, až jsem asi ve třetí minutě hovoru pochopila, že mu nejdou MMSky a potřebuje je nastavit. A protože samonastavovací zprávy nepomohly, je třeba nastavit je ručně. Místo abych zaklela (hovor tak na deset minut, kdy já říkám Teď to potvrďte a zákazník říká Co tím myslíte?) se s ním domluvím, že mu zavolám zpátky na jeho druhé číslo.
"No, eh, ale když on je ten druhej ten takovej to. Vybitej," vyleze z pána.
"Tak ho dejte nabíjet a zavolám za pět minut, šlo by to?" jsem stále milá. Za pět minut volám, ale volaný účastník je nedostupný. Zkouším to za dalších pět minut, zas nic. Fajn, ještě jeden pokus a prdím na něj, řeknu si. Ale mile.
Napotřetí se pán ozve. Začneme nastavovat.
Nastavujeme. Dlouho. Pomalu. Pán má excelentní talent pro mazání nastavení těsně před koncem. Místo abych vrčela a vztekle kopala do stolu, jsem milá. A piluju si nehty.
Nakonec se zadaří.
"Jé," udělá pán. "Vy jste... Já jsem... Já bych vám chtěl poděkovat, slečno, ale bohužel jsem zapomněl vaše jméno. Tak kdybyste mi ho mohla říct, nebo si klidně nějaký vymyslet, jen bych vás chtěl oslovit..."
Vymyslet si jméno? Prosím? Cože to?
"Tak můžu? Vám poděkovat? Máte vymyšlené jméno?"
"No, jméno si vymýšlet nebudu, klidně vám řeknu to pravý – Katchaba," odpovídám zaskočeně.
"Tak, Katchabo, děkuju," pronese pán slavnostně.
"No, není zač," usmívám se a jsem milá.
"Je. Děkuju. Vážně. A, Katchabo, kdybyste někdy, kdykoliv, potřebovala konzultaci z oboru psychologie nebo sexuologie, klidně mi zavolejte. Jsem sexuolog v jedné pražské nemocnici a vaše jméno si poznamenám a kdybyste potřebovala, zavolejte. Klidn kdykoliv, mám tohle číslo přesměrovaný na pager. Ano?"
He...
Hehe :-)
"Víte, sice to mám do Prahy trochu z ruky, ale kdybych něco potřebovala, určitě se ozvu, děkuju," dusím v sobě smích.
"Ne, já děkuju!" řekne pán, popřeje hezký den a zavěsí.
A já bublám smíchy, protože tohle je nabídka, která vás jen tak nepotká, žejo:-)
Nebyl jste někdo u sexuologa? Já pořád přemýšlela, proč chtěl, abych si klidně vymyslela jméno, takjen jestli si v sexuologické ordinaci nevymýšlí jméno každý návštěvník...

No ale to není vše. Má milost pokračuje.
V jiný den, s jiným pánem, jiný problém. Taky dlouhé řešení, taky jsem milá, dokonce s pánem chvilku nadáváme na jednoho politika.
Tenhle má lepší paměť:
"Tak, Katchabo, jste slečna, nebo paní?" zeptá se, když je vše vyřešeno.
"Slečna," řeknu pobaveně a čekám pozvání na kafe, protože to se stává celkem často. Omyl!
"Výborně! Naše firma se totiž specializuje na svatební oznámení, takže já si vás tady poznamenám a až se budete vdávat, pošlete mi mail nebo zavolejte, slevu máte zaručenu!"
"Tyjo, děkuju," mumlám zaskočeně, protože s těma lidma prostě něco je! "Ono to jako nebude hned, ale někdy časem se ozvu."
"Určitě, mrkněte i k nám na stránky a vyberte si, jo?" ujišťuje se pán.
Tak jsem si vybrala.

A dneska.
Sedím u nováčka Andy, poslouchám, jak mluví a vysvětluju, pomáhám, ukazuju, nadhazuju, napovídám, ale i kárám.
Jednu chvíli docela dost.
"Prosimtě, co zas děláš? Tohle už jsi dneska řešila třikrát a zas takhle kravíš, co se stresuješ?" povídám. Neřvu, jen povídám. Otočím se na šéfika, protože tahle minibotka potřebuje jeho zásah. Vysvětlím, on napraví, vše ok. Otočím se zpět k Andy – a ta řve jak tur, opuchlej nos, oči uslzený...
"Co blázníš?" nechápu.
"Když já to neumím a nejde mi to a nestíhám poslouchat zákazníky a tebe najednou a uáááááá!"
A tak si jdeme sednout do atria na lavičku, já vysvětluju, že jsme na tom na začátku byli všichni úplně stejně, ale není to nic platný. Pořád brečí.
"Tak chceš, aby tě měl na starost někdo jinej? Móňa?" navrhuju. vrtí hlavou, že prej Móňa je ještě víc zlá než já...

Takže s milou Katchabou je konec. Odteď už jen zlá a přísná Katchaba, jupí! :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře