Zpruzlé ublognutí

Morální ponaučení na konci inculded!

téma: Moje, moje, moje! :o),  26.09.2006, 12:32:00, 9 reakcí

 

Rodriguez včera oznámil, že podá výpověď. Šéfik řekl, že s tím počítal, dnes to sepíší a odevzdají. Za minutku byl R. zpět.
"Čekal jsem, že mě bude aspoň přemlouvat!" tvářil se nasraně.
Marťa podala výpověď. Že ta práce prostě není pro ni. Zkoušela v ní skoro dva roky najít něco pozitivního a nepodařilo se.
Móňa chce jít od půlky října na mateřskou, je jí blbě a je utahaná.
Pavlik chce dát výpověď. Co nejdřív.
Bilance prvního prosince bude následující: v týmu budou čtyři služebně starší lidi. Dva z nich nesnáším, ten jeden je takovej flegmouš, že mě tím vytáčí. Osm nováčků.
Ou máj gad!
"Nechám se přeložit do jinýho týmu!" napadne mě spásná myšlenka.
"To by tě šéfik zabil," zchladí mě Rodriguez. Hm, nezabil, ale byl by na mě naštvanej do smrti smrťoucí...
K tomu se dozvídámě, že Rodriguez byl jen první kapkou, údajně ještě pár dalších lidí dostane bububu za to, že jsou na internetu při hovorech. Pokud dostanu napomenutí já, hledám si jinou práci. Stejně podle mě bude uvažovat většina pokáraných. Kdo zvládá při hovorech surfovat? Zkušenější a služebně starší operátoři. Co se stane, když odejdou? Vlastně nic. Naberou se místo nich úplní nováčci...
A že prej se snad začne pracovat na tom, že na net se nedostaneme. Hm. To by mě zajímalo, jak budu ověřovat třeba IČ, výpisy z obchodního rejstříku, jak budu na stránkách výrobce hledat informace pro zákazníka, jak budu lovit detaily k telefonům na Mobilmánii... No mně je to fuk.
Snad aby nás uklidnili, protože jim je jasné, že víme, co se děje, rozdali nám lahve vína. Archivní víno v dřevěný truhle se zámkem, nádhera. Ať počítám, jak počítám, míň jak pětikilo to podle mě stát nemohlo. Kolik že nás to je v práci? Kdyby nám radši přidali...

Večer vezu Rodrigueze do báru. Tam už sedí jeho kamarád Péťa, který se na mě vrhá, objímá mě, dostávám pusu na tvář a dozvídám se, že i když byl minule opilej, stojí si za tím, že jsem bezvadná ženská. Udělá mi to radost, navíc když vám tohle řekne obrovskej potetovanej hromotluk, kterýho jste se poprvé docela solidně děsili, má to jisté kouzlo. O půl hodiny později, po vypitém kafi a kofole (já) a několika panácích (Péťa) mě ten svalovec prosí, jestli ho nehodím do města. Inu, proč ne. Cestou cosi pobrukuje a usmívá se jak debílek, když zastavím na parkovišti před hospodou, kam chtěl, podívá se na mě psíma očima a řekne:
"Dáš mi pusu?"
Zadržuju dech, poněvadž výpary slivovice se na mě hrnou a není před nimi úniku.
"Pusu?" ušklíbnu se. Dyť bych hodila šavli, proboha!
Péťa se zatváří zmateně a pak se zeptá:
"Ty chceš pusu?"
Chvíli nevím, která bije, pak mi dojde, že slivovice je silnější než on a krátkodobá paměť nic moc...
"Ne, tys chtěl pusu," rozesměju se.
"Fakt, jo? Že bych byl takhle dotěrnej?" zamračí se, vyhrabe se z auta a vrávoravým krokem se vzdaluje.
Alkohol ve větším než malém množství je špatný, áno? :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře