Jdu na sever,

a jdu na jih!

téma: Moje, moje, moje! :o),  7.10.2006, 22:34:00, 24 reakcí

 

Dnes dávali v televizi Kulový blesk.
A my s bratrem jeli provést Kulový blesk do Prahy. Teda Polokulový blesk, protože jsme ho z jednoho bytu odstěhovali, ale zatím jaksi není kam ho nastěhovat.
Nastudovala jsem trasu, teda zadala ji do plánovače tras a vytiskla, tím plánování skončilo. Takže dnes:
"Hele, tady doleva se jede na Kutnou Horu a rovně se jede na Kolín a to je divný, protože jsem myslela, že máme jet přes obojí!" hysterčím hned po patnácti kilometrech. Nakonec volíme Kolín, kterej je pěkně debilně postavenej, protože mi přišlo, že jsem se tam otočila třikrát dokola, než jsem byla vypuštěna směr Praha. A pak kepitl sidy. Z dálnice to nějak do centra jakože zvládám. Jenže z nedálnice ne. Bratr si hraje na navigátora, padají z něj perly jako:
"Žižkovskej vysílač, to je takovej orientační bod, hele!"
"Tři komíny, to je takovej orientační bod!"
"Tamhleta budova je asi moje práce, ale nejsem si jistej, z týhle strany ji neznám!"
Na jedný pofidérní křižovatce řekne, že doprava a o chviličku později zjišťujeme, že doleva je nějaká slepá cestička mezi křoví. Tudy teda ne. Pak sledujeme autobus, kterej jede k bratrovu dočasnému útočišti, já zvládám mást pražská auta (ještě že mám pardubickou značku, snad chápou...), pak jsem zmatená sama, protože zas tramvajový pásy – a najednou jsme před tím správným domem. Podaří se nám všechno úplně v pohodě naskládat do auta a vyrazme směr Ikea jako správní vesničani ve velkoměstě. Tentokrát probíhá návštěva mnohem líp, než naposledy s kolegou , jen fronty jsou obrovský, nedošlo nám, že sobotní odpoledne přímo vybízí k pokochání se budoucí kuchyní/obývákem/koupelnou.
Pak zvládnu najít správný směr a už se řítíme na Kolín. Za ním uhnu, protože Kutná Hora a Barbora a já ji chci vidět, jenže se s KH nějak mineme. Vím ovšem jistě, že jedu správně, protože jsme stejnou cestou jeli už s klukama trenérskýma a vím, že bude vidět chvaletická elektrárna zezadu a že to je krásnej pohled a já ho chci vyfotit.
Pak kdesi v lese nějaká objížďka čico, tyo, snad vyjedeme zpátky na tu trasu včas, aby ty Chvaletice, žejo. Projíždíme prdelkama, nudíme se, bratr se rozhodne, že bude dělat retarda. V protisměru auto, bratr retardí, já se na něj mrknu – a tím prošvihnu nějaký ukazatele směru, Vidíš, co děláš!, směju se. Místo abych si kus couvla a podívala se, jedu po hlavní, protože hlavní je vždycky jistota.
Teda aspoň doteď byla.
Najednou koukám, že jsme kousíček od Čáslavi. Achjo. Nevadí, tudy přes Čáslav jsme zas jeli jindy na nějakou trenérskou akci, to je v poho, vím přesně, že pojedeme kus od Žlebů a pak Heřmaňák a jsme doma!
Prdelka, další prdelka, zas nějaká prdelka, sakra. Na cedulích se objevují samá roztodivná jména, až pak najednou Seč doleva, Žleby doprava... Hm...Tak doleva, Seč známe, z ní trefíme!
O chvilku později vjíždíme celí zmatení do Žlebů.
"Aspoň se podíváme na zámek, ten je krásnej!" jásám optimisticky. Promotáme se serpentýnama (kterej génius tuhle obec stavěl?) a najednou je zámek vidět, je krásnej, přesně jak si ho pamatuju z poslední návštěvy před šesti lety. Nedá mi to, zastavím na parkovišti a fotím, je to super!
"Tys to celou dobu plánovala! Chtělas vidět zámek!" podezřívá mě bratr.
Fakt ne, přísahám!
Pokračujeme dál, směr Seč, pak najednou vidím odbočku na Práchovice a tuším, že přes ně se ze Seče jede, takže šup tam. Projedem Práchovice, taky nějakou Třemošnici či co, tam jsou v šeru vidět nějaký podivný komíny, sem se pojedu podívat za světla! Jenže ta cesta mi vůbec není povědomá, achjo... Možná jsme měli dojet až do tý Seče...
Najedou Něco u Heřmaňáku, juchů, za chvíli Heřmaňák a teď už jsem si jistá, že nezabloudím!

Zas mě někdy pošlete někam autem, jo?
A tu Barboru jsem stejně neviděla!
Nevadí, jestli bratr najde bydlení, povezu mu tam věci. A fakt si tu trasu nastuduju!

Jo a pokud by vás to zajímalo, tak to vypadá, že jsem zadaná.
Jen ho asi musím upozornit na to, že jako GPS se použít nedám :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře