Kopr,

oheň, hry...

téma: Moje, moje, moje! :o),  13.10.2006, 20:34:00, 11 reakcí

Před chvílí jsem pustila domů nováčky o hodinu dřív. Je pátek, tak ať si užijí večera, žejo. Teď tu sedím, sama v celý velký dvojmístnosti a čekám, až udeří devátá hodina, abych mohla jít domů.

Jeden z nováčků se na mě podíval zkušeným okem a prohlásil, že je na mně dnes vidět, že mám KOPR jako prase.
"Co je sakra kopr?" naježila jsem se.
"Kurevskej Odpor k PRáci," mrknul nováček a já usoudila, že vlastně jo. A došlo mi, že když ho na mně viděj i ti úplně noví, provozem nezkažení lidé, něco je fakt špatně.
I když, možná to nebyl KOPR. Den začal dobře, vstala jsem v úžasných 9:30, posnídala, našla v mailu psaní od drahého a pak ho navíc potkala na icq – to je vidět, jak časově náročné jsou ukrajinské veletrhy ;-) Pak už ale hola hola, práce volá, a i když se mi nechtělo, musela jsem.
V práci to vypadalo dobře až do chvíle, kdy se přiřítila nešťastná kolegyně z jiného konce našeho patra, slzy na krajíčku, a jestli nevím něco o tom, že by dneska jeden z kolegů školil. Nevěděla jsem, netušila jsem ani, jestli tam měl být. Rozbrečela se úplně a prý že byli v noci pít a on a ještě jeden sedli do auta a jeli na hotel spát a o deset minut později se stala o kus dál nehoda a při ní uhořeli dva lidé v autě. V tom samém typu auta, ve kterém kluci odjeli.
Mám tendence všechno podceňovat a zlehčovat, ale když jsem ji viděla, zapojila jsem do akce Tassla, který ale nebyl v práci, takže nic nevěděl. Nakonec zjistil, že bohužel to auto bylo fakt jejich.
Buch. Studený ruce, srdce někde v krku. Jak jí to půjdu říct??? Nakonec jsem nemusela. Mezitím se ta informace dostala mezi lidi odjinud a všichni chodíme po chodbách nějak divně zamrzlí, zaseklí.
Takže možná ne KOPR, možná prostě jen pocit, že jsi tu a najednou tu nejsi a ani nevíš, jak.

Sedím a čekám, až odbije celá – a to mi připomnělo něco veselejšího. Bavili jsme se s Honzou o tom, jaké hry jsme hráli jako malí. Zatímco on a jeho kamarádi hráli hry akční, bojové, řekla bych až surové (na vzájemném kopání se do holeně fakt nevidím nic produktivního), u nás před barákem se hrálo třeba na Krvavé koleno. Sedmá hodina odbila, lampa ještě svítila. Osmá hodina odbila, lampa zhasla!!! Znáte? :-)
Co ale asi neznáte je hra na Hloupou kuchařku, teda aspoň jsem nepotkala nikoho, kdo by ji znal a přitom bydlel jinde než v rozmezí čtyř domů kolem toho našeho.
Princip hry: jeden nešťastník je Hloupá kuchařka, ostatní sedí na klepači (takový to železný na klepání koberců). Hloupá kuchařka povídá o tom, že je hloupá a dala do polívky třebaaaaa auta (ovoce, barvy, motorky, jména kluků, jídla, kytky, prostě cokoliv). Sedící si vyberou nějakou značku auta, ale nikomu ji neřeknou. Hloupá kuchařka jmenuje jednotlivé značky a když se trefí do značky, kterou si někdo myslí, dotyčný vyběhne a musí oběhnout nějakou předem určenou metu. Když to zvládne, aniž by ho Hloupá kuchařka chytila, je v pohodě a jde si zpátky sednout. Pokud to nezvládne, stává se Hloupou kuchařkou sám.
Tak co, znáte?
A víte, co je divný? My tenkrát vůbec nepodváděli. Když jsem myslela trabant a kuchařka řekla trabant, prostě jsem běžela.
Kdo ví, jak by taková hra dopadla teď...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře