Hledá se babička

Upozornění: tenhle příspěvek je morbidní, vůbec není pietní a navíc plně odhaluje můj smysl pro hodně černý humor...

téma: Moje, moje, moje! :o),  16.10.2006, 14:21:00, 13 reakcí

 

Babča umřela na konci srpna. Bylo to nevyhnutelné, už dlouho věděla ona i my, že její čas prostě vypršel, takže ano, slzy byly, ale už jsme s tím byli všichni smíření.
Na jejím pohřbu se objevila ta zvláštně nalíčená paní, která nějakým záhadným způsobem proklouzla i na tátův pohřeb a na kterou jsem alergická. Je to profesionální plačka první kategorie, dokáže kvílet a vzápětí tklivě prosit, ať na našeho drahého/naši drahou nezapomeneme (málem lomení rukama) a dál je nosíme ve svém srdci (teatrální gesto rukou směrem k hrudi). No peklo. Pak nám poděkuje, že jsme přišli zesnulého doprovodit na jeho poslední cestu, což je signál pro tvora, co ovládá tu věc pod rakví, rakev pomalu sjíždí dolů a plačka smutně, přesmutně kouká, div že si kapesníčkem neutírá pomyslnou slzu.

"Hele, " řekla jsem hned po obřadu bratrovi,"jestli ta ženská bude naživu při mým pohřbu, chci ji tam! A jakmile řekne to Děkuji vám tímto, všichni po ní začnou mrskat rajčatama, který nafasujou předtím u vchodu, jasný?!"
Jasný. Domluveno. Bratr si dokonce plánuje, na které místo si sedne, aby mohl dobře mířit.

Tohle bylo na začátku září. Minulý týden šla mamina vyzvednout urnu. Nastal problém, že jako ne, protože kremaci objednávala teta a tudíž ji i ona musí vyzvednout, protože co když se nemáme rádi a chceme babičku ukrást jiné části rodiny, žejo. Bez plné moci ani ťuk!
Proběhla konzultace po telefonu, teta nakrknutá, že jako ze severní Moravy sem teď prostě nepojede a že máme plnou moc sesmolit sami, protože ji nechtějí notářsky ověřenou. Takže dneska jsem sepsala mamině plnou moc a že vyrazíme. Píšu zlatu, co zrovna provádím a proč to provádím, odpoví, že je to jak zápletka nové české černé komedie.
Už v tu chvíli jsem měla pocit, že něco je ve vzduchu.

Na hřbitově milá paní zkontrolovala plnou moc, shledala ji v pořádku a šla pro urnu. Po deseti minutách se vrátila, že urna je ještě v hlavní budově a že pro ni jde. Následující půlhodinu jsme s maminou strávily rozjímáním nad životem a smrtí, já jí řekla o svém plánu s rajčaty, ona mi řekla, že pak máme všechny urny vysypat na rozptylový loučce na hromadu a basta, protože chození na hřbitov a plakání nad hrobem se u nás moc nenosí. Paní se vrátila a už z dálky bylo vidět, že nic nenese, protože decentní tmavá igelitka, kterou si vzala s sebou, se vzdouvala ve větru.
"Tyvole, voni ji ztratili," vypadlo ze mě.
"Ale prosimtě," mávla rukou mamina.
Za další čtvrthodinu paní přišla a celá zkroušená přiznává, že babičku nemůžou najít. A jestli už ji neodvezl někdo jinej. Vysvětlujeme, že bez plné moci ne, oni zjišťují, že ji nedovezl nikdo, protože není odepsaná. Další hledání. Nemůže být v místě jejího trvalého bydliště? – Ne, tam už nikdo z rodiny není. Někde jinde? – Kde jako, proboha??

Výsledek je ten, že babičku nemáme. Možná je v Holicích, protože urna s pořadovým číslem o jedno vyšším měla být odvezena do Holic. Možná je někde tady, protože urna s pořadovým číslem o jedno nižším je tady, ale už odepsaná, tedy převzetá. Možná je někde jinde. Máme se přijít zeptat ve středu, jestli ji našli.

Odcházíme a musíme se smát. Hodně smát. Černá komedie hadr.
"Tak babča jela někam na výlet," povídá mamina.
"Hele, pamatuješ Amélii z Montmartru? Jak ten trpaslík posílal fotky?" nadhodím.
"Myslíš, že taky nějaký pošle?" zamyslí se mamka.

Takže prosímvás, pokud byste někde potkali naši babču, vysvětlete jí, že se má vrátit domů. Díky :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře