Víkend plný poprvé

(Nebojte, nic alá Bravíčko se nedozvíte)

téma: Moje, moje, moje! :o),  22.10.2006, 22:37:00, 13 reakcí

V pátek jsem poprvé potkala Bahanku a bylo to moc milé setkání (jak jsem právě zjistila, bylo i lehce inspirativní :-) ). Poprvé v čajovně (ano, jsem ostuda), poprvé vodní dýmka (ano, jsem fakt ostuda), překvapení od Honzy ve formě čajového rituálu. Fíha. Jsem nadšena a uchvácena, jen mi trochu svazuje ruce a nadšení takový ten pocit vzadu v hlavě Hlavně neudělej něco blbě, nebo bude vostuda největší!
Přemisťujeme se do Podkrkonoší. Cestu mám i s výkladem a moc si ji užívám, dokonce mi ani nevadí miliony zatáček. Pak chata, něco úplně jiného než naše chaloupka, prý není ideální, ale já jsem nadšená. Krb, juchů!
Poprvé piju burčák (tak jo, prostě už všichni víme, že jsem ostuda a domácí puť a tak, nebudeme to nijak komentovat, ano?), který mi nejdřív křiví pusu do kyselého šklebu, ale zvykám si rychle a je to ňam.
Chata hned u lesa, městské dítě jako já se děsí:
"Slyšela jsem kroky!" šeptám důrazně a vidím před očima vraha s motorovou pilou, sekyrou, nebo aspoň kladívkem.
"Tam někdo dejchá!!" panikařím.
"Jo, kráva. Koukej, vidíš ji?" směje se drahý a já ve tmě opravdu rozeznávám obrysy krávy jen kousek od nás. Nevypadá vražedně, takže se uklidním. Na chvilku, protože:
"Ten lesík je blíž, než byl předtím!"
Nojo, milovnice hororů, no :-))

Ráno vstávám docela nechutně brzy, protože venku je světlo a já si chci prohlídnout krajinku kolem chaty. Z balkónku se tak krásně kochá! A ty krávy! Po obědě se rozhodnu je podrbat, což se jim úplně nezdá, jen jedna se nechá nalákat na trs trávy v mé ruce, ale pak ostentativně spásá trávu kolem, protože mě fakt nepotřebuje. Fajn!
Vyrážíme na procházku. Teda spíš "procházku". Desítky a desítky kilometrů furt do kopce. Pokud z kopce, tak z obrovského krpálu, kde jedno chybné šlápnutí znamená jistou smrt! OK, přeháním, kilometrů to bylo pár, ale kopce byly fakt furt! Na jednom z nich zřícenina krásného Bílého hradu, jsem opět nadšena, Honza dělá výborného průvodce, výklad je profesionální. Já se mám... Prolezeme o víkednu prázdný lom, rouzdáme se zpět k chatě v hodině mezi psem a vlkem, vidím kulový, padlá rosa mi promáčí boty i ponožky, ale stejně je to fajn.
Jen do hospody se nám už nechce, opečeme v krbu buřty a pak sledujeme v televizi ponorku (teda – já sleduju tak na půl očka, jednak jsem fakt utahaná, druhak mě ten film štve, protože inspirován skutečnými událostmi, drsnými událostmi.) Chvíli před koncem usínám a Resident Evil už nesledujeme, protože jdem spát.

Snídaně do postele. Teda, já musela bejt ale hodná! O něco později drobím přímo do peřin.
"Káčo, jsi čuně!" nadávám si. Pak nabádám Honzu: "No jen to řekni!"
"Káčo, miluju tě," povídá zlato.
"Nenene, máš tam nějak divně souhlásky," směju se.
"Aha, tak Kačenko, miluju tě," opravuje se.
A tak si klidně drobím do postele. Protože můžu.

Jo a taky basa. Poprvé. Honza poctivě cvičí, ale pak mu to kazím já, protože Ukaž a Můžu to taky zkusit? Má neskutečnou trpělivost a ukazuje, ohýbá prsty na správné pražce, znovu ukazuje, opravuje. Možná by neměl mít takovou trpělivost, protože s takovým učitelem to jde skoro samo a já během dvou dnů zvládám jeho nasty tricks. Budiž mu uklidněním, že už se mi to stejně všechno vykouřilo z hlavy a jediný, co si pamatuju, je to, že basa má čtyři struny :-)))

Moc príma to bylo. Jedinou tmavě fialovou skrvnou na celém víkendu je modřina zvící velikosti mexického dolaru, kterou jsem si vyrobila včera při vylejzání z vany. Chvilku jsem teď vyhrožovala, že budu tvrdit, jakýho mám surovce, ale on by mi to stejně nikdo nevěřil...
"Modřina? Já myslel, že je to špína. Teda flíček!"

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře