Hele,

kdo venku zapnul tu zimu?

téma: Moje, moje, moje! :o),  1.11.2006, 20:01:00, 7 reakcí

 

Proč se mě nezeptal na můj názor? Dobrá, asi tušil, že bych ho poslala s jeho nápadem do pryč...

Je to podivné, ale je to tak. S každou mou nemocí, tudíž neschopenkou a pobytem doma je nerozlučně spjat hluboký a rychlý pokles mého IQ. Jinak si nedovedu představit, jak by se mohly v mém okolí dít ty podivné věci, které se ale opravdu dějí. Nebo si matně vzpomínám, že se staly... Ano, kdomě padajícího IQ jsem taky zmatená, a to dokonce v jednom kuse.
Taky proto jsem dnes zmátla i zlato, když jsem nejdřív v polospánku bratrovi řekla, že pro nikoho kromě případné kontroly nejsem doma, pak se šla zvědavě podívat, kdože to zvonil, zjistila, že Honza a volla mu, ať jde, ač odmítnut, okamžitě zpět, že se stala chyba v definici. Pak jsem zmátla sama sebe tím, že jsem s druhým bratrem koukala na Sametové vrahy a i když mi celou dobu ten film přišel debilní, nemohla jsem se od něj odtrhnout a při pozdější procházce se psem jsem se pak vyděšeně otáčela, jestli za mnou nejde jeden z filmových záporáků. Ech, hlavo pitomá, co to provádíš?
No a před chvilkou jsem si všimla, že mi v půl druhé odpoledne volal šéfik. Aha, výborně, něco se asi někde potento, případně já jsem někde něco potento... Přemýšlím, jak hodně zvýší jeho předpokládanou naštvanost fakt, že mu volám až večer. Bude víc nakrknutej, když mu zavolám až teď, nebo když mu nezavolám vůbec? Nakonec se rozhodnu pro jakési polovičaté řešení a protože ho vidím online, píšu mu, že jsem si všimla, že volal.
No výborně, po šesti hodinách?
To de, ne? ;-) snažím se zlehčit situaci.
Reakční doba jako prase. Ještě že nejezdíš se sanitkou!
Ale s pohřebákem bych mohla, tam už na nějaký minutě nesejde... navrhuju a dozvím se, že jsem potrhlej magor. Aspoň že jsem nic neprovedla, jen se chtěl lehce důrazně optat na mé zdraví, protože plánuje přesčasy. Chm. Mám fakt říct, co si myslím? Radši ne, že?

Fakt je ten, že na jednu stranu hrozně moc potřebuju ukončit neschopnost, protože z pobytu doma mi fakt hrabe a navíc je na víkend v plánu velkovýlet – ale jen v případě, že budu zdravá. Na stranu druhou se cítím malátná, až oblblá, což může být způsobeno tím, že mi fakt něco bylo a teď to přestává, nebo tím, že jsem moc dlouho doma, nebo taky tím, že jsem měla být na vyšetření na endokrinologii už moc dávno a vyprdla jsem se na to, ánžto mi bylo fajn.
Teď jsem lehce ztratila nit...
Teda asi těžce...
Fakt netuším, co tím autor chtěl říct – aspoň vidíte v praxi, jak vypadá má zmatenost. (Ještě že zlatu to stále připadá roztomilé – doufám, že mu to vydrží dlouho.)

Kapituluju, zapomněla jsem, co mělo být nosnou myšlenkou dnešního povídání o potrhlé osobě.
Ještě bych si dovolila – všimli jste si, co mi tady vlevo bliká? Kočky! Jestli máte pocit, že jste sami samotincí, nebo že je vás málo, nebo že se nemáte s kým muchlat, nebo pokud máte záchvat dobroskutkového konání, jeďte se tam mrknout, vemte s sebou jako vstupenku konzervu žrádla a třeba vám některý tulák nebo tulačka přiroste k osrdečníku ;-) (A ano, už jsem jen tak ze zvědavosti zkoušela, co by tomu řekl drahý, ale pak jsem pochopila, že má pravdu, když říká, že tři kočky jsou až dost :-)) ) A pokud nemáte rádi kočky, běžte se podívat do nejbližšího psího útulku. Ano, já vím, právě tu provádím něco jako reklamu, takže se omlouvám všem, kterým to vadí.

A teď už fakt dost.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře