Ježišmarja,

sníh!

téma: Zvěřník,  2.11.2006, 8:33:00, 20 reakcí

 

To byl text smsky, kterou jsem ráno po odchodu z domova napsala drahému. No, sníh. Buďme upřímní, vlastně je to zmrzlá rosa, nebo tak něco, nicméně i to něco mě lehce rozladilo. Zatímco vloni jsem sníh kvitovala s dětinským nadšením, letos to nějak nebylo ono. Možná to bylo způsobeno tím, že jaksi nemám zimní budnu (nebo nevím o tom, že ji mám) a v letních teniskách to není nijak zábavné. Dosmekala jsem se k dochtorce na odběr krve, odsmekala se zas domů, protože na kontrolu mám přijít až za dvě hodiny. V chodbě jsem navlékla další vrstvu oblečení a popadla psa, který do té doby netušil, co se venku stalo, protože byly zatažeé závěsy. On občas kouká z okna, ale dnes prostě netušil.

Vylezli jsme ven – a pes se málem zbláznil radostí. I to něco málo, co napadlo, mu stačilo k blažené euforii. Skákal zmrzlým listím, poprášeným bílým čímsi, funěl, rozrejval to a zvědavě na mě koukal. Láká mě, abych se přidala? Pche, to zrovna! Jeho radost se ale přenesla i na mě a užívala jsem si těch skopičin, co prováděl.

A skopičin náš pes i v minimu sněhu umí dost. Třeba rozhrabat sebemenší náznak hromádky sněhu. Přeházet zadníma (!) packama jednu pidihromádku na druhou. Nabalit si na čumák všechen sníhz okruhu tří metrů a pak ho zaklepáním palice zas rozptýlit na původní místo. Naťapat si mezi polštářky na nohách hroudu ze sněhu, pak kulhat a tvářit se nešťastně. Odházet směs listí a sněhu a paničku a – NO MOMENT! Fuj, ježiš, co to dělá?! Teď nesmím zařvat, ani se vztekat, bude to brát jako hru a nenechá toho,takže hlavně....
"Koukej toho nechat, ty blbečku!" nevydržím to a zařvu. Pes se ušklíbne (nebo se zatváří tak, jako kdyby se chtěl ušklíbnout) a pokračuje v zahazování mé osoby. Zaházet mě celou by se mu nepodařilo, ani kdyby mu navezli na jedno místo veškerej sněhovej poprašek z celýho města, ale i tak mě to lehce rozčiluje a on to ví a baví ho to. Já brblám, syčím, prskám a vztekám se, uhýbám před dávkami bordelu – a najednou je to psovi málo a samou radostí mě sejme na zem, aby mi mohl oblízáním brejlí dokázat, že mě má rád a navíc je se mnou sranda.
"No dobře, ale už slez," přemlouvám ho, zatímco kolemjdoucí důchodce vypadá, že neví, komu fandit. Pes mě teda jako nechá, já vyberu z vlasů listí, opráším se a jdeme dál. Teda – já se smekám a pes hopká a kontroluje, jestli jdu za ním.

Doma pak spokojeně vyžahne půl misky vody, s heknutím se svalí k mé posteli a okamžitě usne.
Já vypiju sklenici pití, vyberu zbytek bordelů z hlavy, s heknutím sednu k počítači a začnu se s Nenápadnou dohadovat o tom, jestli má wrestling pravidla, nebo ne. Nevíte někdo? Protože pokud nemá, je to ideální sport pro nás dvě – mohly bychom být v ringu hysterické a ještě za to dostat zaplaceno...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře