Až budu velká,

chci být mágem!

téma: Moje, moje, moje! :o),  7.11.2006, 21:29:00, 13 reakcí

 

Jsem zblblá z těch Pratchettů, čtu téměř pořád, dokonce i na oné místnůstce (a to prej tam čtou jen chlapi, tak nevím, asi krize identity, nebo co) a nemůžu si toho pána vynachválit. Baví mě pořád, ba dokonce čím dál víc. A přitom na gymplu se naskytla možnost do útrob jednoho dílu Zeměplochy nahlédnout a nic moc. Prostě na některé věci je třeba trochu dospět. Jen tak lehounce.
Nicméně k jádru pudla: měla bych být mág. Pravda, sice nejsem chlap (i když něco jako jing a jang funguje, jinak bych nečetla na tom záchodě, žejo), nemám magickou hůl, ale jídlo já ráda a ono rádo mě. A hlavně! Hlavně dokážu mást okolí i sebe jedna radost!
V knize se dá najít  třeba tahle konverzace:

"Je z nich vidět jen malý kousek, vrcholek, víte, jako u toho – té věci, co je skoro celá pod vodou-"
"Hroch?"
"Krokodýl?"
"Moře?"

To jsem celá já!

Anebo:

"Poslyš," začala za chvilku, "je to takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice..., teď si na ně nemůžu vzpomenout..., vy mágové přece znáte hlavně tahle dlouhá slova."
Mrakoplaš si rychle v duchu probral dlouhá slova, která znal. "Marmeláda?" pokusil se.
Zavrtěla netrpělivě hlavou. "Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích."
Mrakoplaš se zamračil. Jeho vědomosti o rodičích byly velmi mlhavé.
"Kleptománie? Recidivita?"
"Začíná na dé."
"Debilismus?"

No jejda, kdo si furt plete transparent a parlament a transportér a transformátor, aha?

Ehm, necháme toho. Je vidět, že mi hrabe až nepěkně, ale pořád jsem na tom o něco líp, než kolegyně Móňa, t.č. na mateřské:
"Jsme byli na večeři, nejdřív jsem snědla něco mexickýho, nějakou směs, měla jsem chuť na něco vostřejšího. Pak sem si dala řeckej salát, pak palačinku s oříškama a karamelem a šlehačkou, hmmm. A pak jsme přijeli domů a já měla hlad a dala jsem si mandarinku a banán..."
Ano, pokud byste měli pocit, že moc jíte, dejte vědět, přepojím vás telefonicky na Móňu a ta vás vyvede z omylu.
"Hele, vono mě to fakt baví, je to sranda, tohle těhotenství, co ty, kdy se necháš připustit?"
Ano, chápu, střední veterinářská škola na člověku zanechá trvalé následky. Ubezpečím ji, že připustit zatím fakt ne a podle hlasu poznám, že jí to lehce zkazilo náladu. Asi chtěla radit někomu o něco méně těhotnému. Rozmrzelost jí vydrží jen chvilku, pak nadšeně vypráví o tom, jak si před usnutím čte kuchařky...

Hergot, měla jsem vymyšlenej takovej údernej závěr a nic... Hm. No. Ehm. Achjo. Použiju ho někdy příště, až si na něj vzpomenu. Možná z něj udělám údernej úvod, kdo ví...
 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře