Měsíčku na nebi vysokééééém

Ne, moment... Tohle bylo o jiném Měsíci....

téma: Moje, moje, moje! :o),  19.11.2006, 10:29:00, 8 reakcí

 

 

O tom, že se ve čtvrtek něco dělo, se už laskavý čtenář mohl dozvědět u Johnnyho nebo Roje . U Johnnyho je možno vidět pohled účinkujícího, u Roje pohled muzikanta, co zbývá na mě?

KALBA! Juch! :-)

Úderem poledne jsem vypadla z práce a hupsla do auta, kde už kromě drahého čekaly i Bahanka a Irmiš . Na Prahu! Na prahu Prahy jsem se probrala z klidného spánku, zjistila, že je mlha a že auto, které dělalo divný zvuk dělá zvuk ještě divnější a dokonce hodně nahlas. Moc nahlas. Zasekli jsme se v maličké zácpě a každé rozjetí bylo doprovázeno hlasitým chrchrchr a drchdrchdrch. V autě vládla zděšená nálada, všichni čtyři jsme se snažili situaci zlehčit tím, že to je jen něco malýho a v pohodě a když pojedeme rychlejc, zas to slyšet nebude, ale obavy byly.

"Sežeň autoservis v Roudnici," zavelel drahý a o okamžik později to udělalo plechové ping! a auto nechalo zvukových efektů. Představa servisu ho zjevně tak vyděsila, že přestalo dělat krávu a jelo normálně.

V Roudnici pak mírné bloudění. Johnny zastavuje u chodníku a že prý se mám toho pána zeptat, kde je kino. Stahuji okénko, ptám se, ale z vysvětlování si moc nepamatuju, protože dobrému muži trčely z nosu dlouhé a husté štětiny až k hornímu rtu. Blééééé! Chápu, Honzík nechtěl, abych se bavila s někým mladým a atraktivním, ale proč zrovna tenhle chlupáč? Uf...

Za trest ho nechávám v kině na generálce a s holkama vyrážíme nejdřív směr penzion (centrum doleva, hm, do centra nechceme, my chceme kam? Na most! Aha, vilková čtvrť, vidí někdo most? Ne? Řeka bude asi někde pod kopcem, tak tedy z kopce, sakra, centrum, sem jsme nechtěly – jé, hele, most!!), posléze již pěšky zpátky do downtownu. Nena s Rojem jsou ještě v Jihlavě, ale víme, jak Roj dokáže jezdit, takže nás to nechává klidnými. To se nedá říct o účasti Ursuse (Ursa?) , který přijet má, nicméně nikdo neví, jak vypadá, nikdo na něj nemá číslo, ale jeho lístek mám já. Hm. Nakonec s holkama plánujeme, že se večer před kinem budeme oslovovat hodně nahlas, aby si nás všiml. Vono Bahanek a Kačab a Nenápadnejch moc po světě neběhá, žejo.

Následuje čtyřhodinovka v restauračním zařízení, kde se napapkáme, napijeme a klábosíme. Pořád. O všem. Ženský, no. Koncert začíná v osm, ve čtvrt na osm se dostaví Nena a Roj, kteří jsou hladoví, takže ještě jídlo. Pak Irmiš volá kdosi ohledně lístků, na konci zmateného hovoru se zjišťuje, že je to Ursus. Juch! Šup před kino, kde ho nacházíme, nás nachází Johnny a dozvídáme se, jak se taky dá najít člověk, kterého jste v životě neviděli:
"Koukal jsem po botách a když jsem viděl sandály, bylo mi jasné, že je to Johnny," usmívá se Ursus.

A pak koncert.
Nádhera! Bylo to skvostné, běhal mi mráz po zádech, při přídavku jsem slzela, dělala jsem takový ty hlasitý zvuky, který vyjadřují nadšení... Byla to bomba a kdo nevěří, může jet v lednu na repete. My tam budeme!

Že vedle mě sedl hokejový fanoušek Roj a svým pískáním o intenzitě cca 128 dBm mi z levého ucha dělal nepotřebnou část těla je vedlejší, protože i to pískání k tomu prostě patřilo.
Jedinou nevýhodu spatřuji v tom, že se akce konala v kině a tudíž diváci seděli. Seďte si při Run like Hell...

Když jsme se celí utleskaní zase našli s Johnnym, nastal přesun zpět před hospodu. Část se nás pak vydala okupovat penzion, část seděla uvnitř, ale i ti se pak přiřítili. Nejdřív to vypadalo, že jsme v penzionu sami, takže rachot největší a posléze i zpěvy za doprovodu kytary, ale ráno jsme potkali nějaké další ubytované – k mému překvapení se tvářili docela mile. Jedlo se, pilo se, hodně nahlas se pěly nejrůznější písně (po čtvrté hodině ranní už i koledy, páč najít písničku, kterou Roj umí zahrát a my ostatní zazpívat bylo docela těžké), povídalo se. Ursus nás ve dvě opustil, protože v pět vstával, zbytek se postupně ukládal ke spánku. Ti poslední prej asi v šest.

Dopoledne jsme se zas různě budili, někdo mírnou kocovinku, někdo poněkud větší, což nezabránilo Bahance a Rojovi v nákupu bohaté snídaně a my si mohli udělat švýcarský švédský stůl. To už ae bylo po obědě a majitelka penzionu nás nenápadně vyhazovala, což jsme překvapivě pochopili. Jen nevim, jestli nás bude chtít ještě i v tom lednu. Uvidíme.

Následovala různěskupinková fota a pak už pápá, Roudnice.

Jojo, bloggeři paří.
A až já budu mít třicetiny, taky vyrobím nějakou takovou megaoslavu!
Ale zpívat nebudu!

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře