Brý den :-)

Furt naživu a furt těhotná, teď teda o dost víc než předtím...

téma: Moje, moje, moje! :o),  16.04.2007, 18:46:00, 21 reakcí

 

Povím vám, vona to nejni žádná prdel, tohle těhoteství. A to ho ještě prožívám naprosto v pohodě, jak tak postupně zjišťuju. Nejen, že jsem skoro nezvracela, ale výkyvy nálad jsou jen ojedinělé, poslední dobou už i docela dobře spím, jen ten trávicí trakt si furt dělá co chce. Žaludek vymýšlí bejkárny, takže se cpu langošema, případně si dám k obědu lečo a hned pak jako zákusek rozmačkaný jahody se šlehačkou. Střeva si pak žijou svým vlastním životem a peristaltika funguje jen doma, nikde jinde se prostě nezadaří, i když bych chtěla sebevíc...

Jarmil se má taky dobře, moc dobře. Byli jsme na veledůležitým ultrazvuku, kde ho pan doktor zkoumal ze všech stran, zjistil, že má všechno sakumprásk komplet, to jako mozek, žaludek (ano, ty dva nejdůležitější orgány pan doktor hledal nejdřív:-) ), páteř, žebra, ruce, nohy, chybí mu jen jedna jediná věc, a to pindík. Takže zapomeňte na Jarmila, 21. srpna (plus mínus autobus) porodím dceru. Ani jsme ji nepotrestali žádným pekelně hypermoderním jménem, bude to prostě a jednoduše Monouš, Móňa, jinak též Monika. Kluci z kapely od Honzy jsou lehce rozladěni, evidentně čekali něco alá Evženie, tak snad příště...

Nakupujeme voblečky, všechno je to strašně malinký, děsí nás, jak do toho budeme tu prcku vlamovat – proč se nevyrábí oblečení na suchý zipy, kterým by se to dítě nějak omotalo? Favoritem je žirafa, už ji máme na tričkách a dupačkách a pyžámkách, Monouš bude basketbalistka (nebo bude hudebnice, nebo nás pošle do háje a bude intelektuálka, to je taky možnost, i když nevim, kde by se to v našich genech vzalo...). Pořídila jsem Velkou knihu o matce a dítěti a hned chytla rapl, protože jsou tam popsaný možný komplikace při porodu, pak dětský nemoci a tak; rodička mi oznámila, že jsem pitomá a proč za to vyhazuju prachy...

V práci je to lebedění největší, nebýt mého přestupu k prvnímu dubnu, asi už bych simulovala nějaký to rizikový těhotenství, ale teď si vyloženě užívám, je tam klid, ale ne nuda, takže úplně první plán, to jest makat až do mateřský, nakonec asi fakt dopadne. Taky mě dojímalo, jak se hromada spolupracovníků ptala, kdy už zůstanu doma a abych se nepřepínala a tak – jsem si myslela, jak jim na mě hodně záleží, ale pak mi bylo vysvětleno, že jen větřej, kdy se uvolní moje místo. Hyeny to jsou (ale nebyla bych já na jejich místě stejná? Byla, že).

Jo a taky už máme skoro krásnou novou koupelnu, chvíli to sice vypadalo, že nebudeme mít ani tu starou, protože Honza a autobratr se pustili do bourání s takovou vervou, že skoro zničili zeď mezi koupelnou a záchodem, ale nakonec to nějak dopadlo a zítra se už jen dospáruje dlažba, nainstalujou kohoutky a sprcha, vymalujeme a traráá.

Taky svatba se nám blíží, porád jsem si říkala, jak si ji užiju, ale pořád se ukazujou nový a nový zádrhely, evidentně největší je ten, že jsem na ni odmítla pozvat jakékoliv příbuzné kromě nejbližší rodiny. A to jsem to zatím neoznámila těm příbuznejm, co na tu svatbu nejdou – to nás čeká v neděli, kdy Honzík bude mít kocovinu a já budu vysvětlovat, proč je zvu až na druhej den na svatební afterparty... Nicméně jsme se byli podívat na zámku v oddací místnosti, respektive v oddací knihovně, oba jsme áchali o 106, jen ty schody mě trochu děsej, protože už teď se zafuním při každým kroku... Nevadí, kdyžtak nechám sestrojit kladkostroj a vytáhnou mě tam oknem...

He... Dobře, no, chtěla jsem napsat o hromadě věcí, ale nějak jsem je všechny postupně pozapomněla, asi se budu muset násilím dokopat k tomu, abych fakt blogala častějc, protože takhle, až se jednou Monča zeptá, co jsem dělala, když jsem ji čekala, si vzpomenu akroát na to žrádlo. Tak tu zatím nezlobte, já jedu zasadit kytičky, abychom měli krásnej balkón (jo, dokonce skoro zahradničím :-))) ).

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře