Návštěva nemocnice

U manžela je možno si přečíst, jak to vlastně probíhalo a proč že jsme časem byli lehce až těžce vytočení, já vám ukážu, že i dloooouhé čekání může být zábava :-)

 

téma: Moje, moje, moje! :o),  18.08.2007, 10:00:00, 5 reakcí

Ano ano, měli jsme tam být přesně, byli jsme tam přesně, jenže na dveřích, do kterých jsme měli jít, byl lístek, že monitor dělají nahoře na ambulanci. Hodný pan zdravotní sestr nám řekl, na které dveře v tom prvním patře zaťukat. Ťukali jsme, leč nikdo neotevíral. Zato kolem nás prošla taky pupkatá slečna v mini minišatech vyzývavě rudé barvy, doprovázená pánem, který měl vzhled mafiána, ale mohl to být zároveň klidně i úplně obyčejnej popelář a já mu křivdím :-) Mířili směrem k ambulantnímu příjmu a odtamtud se pak ozýval následující rozhovor:
Sestra: "A kde vás to bolí?"
Mafián překládá, slečna cizím jazykem odpovídá, mafián pronese: "Tady."
Sestra: "A v kolikátém jste měsíci?"
Dvojice: "Nevím."
Sestra: "Kdy jste měla naposledy menstruaci?"
Mafián hrdinně zvládne i tohle a vypadne z něj: "Dvatisícešest."
Sestra: "V roce 2006? A nerodíte takhle náhodou?"
Dvojice: "Nevím."
Sestra: "Áha. No tak já vás asi pošlu rovnou nahoru na sál..."

Protože v našich dveřích se stále nikdo neukázal, zavelel manžel k pochodu směr ambulantní příjem. Byl to správný povel, protože monitor vůbec nebyl v těch dveřích, do kterých nás zdravotní sestr poslal, hlupec jeden.

"Ona spí!" obvinila o něco později sestra Monouše, protože na monitoru se ukazovaly jen drobné šprliky, žádná velká divočina.
"Jo," odsouhlasila jsem.
"Ježiš to ale nesmí," rozhodla sestra a chvíli mě dloubala do břicha, až se dočkala vzteklého kopance. Od potomka, ne ode mě. Móňa tím považovala věc za vyřízenou a znovu usnula, takže po pěti minutách se ten rozhovor opakoval.
"Ona se probírá až navečer, přes den prostě většinou chrní," omlouvala jsem tu malou potížistku.
"Aha, tak že bych jako dneska přišla na večeři a pak vám natočila monitor?" napadlo sestru. Nojo, platy ve zdravotnictví jsou naprd, hlad je sviňa... :-) Pak se navíc ukáže, že sestra se za svobodna jmenovala stejně jako já, takže jsme si navzájem sympatické, i když příbuzné nejsme. Teda – možná právě proto :-)
Nakonec se podaří teroristku donutit ke čtvrhodince činnosti, takže může nastat fáze čekání.

Ta byla fakt brutální – Honzík ji popsal trefně, jen se nepochlubil, že jsem ho hladila na ruce tak zuřivě, že tam měl málem puchejř. Hodná sestra se stejným rodným příjmením byla jediná, kdo na oddělení s lidmi komunikoval a bylo vidět, že ona sama je dost hotová z toho, co se tam děje. Navrhla jsem, že si necháme dovézt pizzu – přivezte nám to do čekárny na gyndu, prosimvás! Jo a dvojitej sejra, jo? Děkuju! Nakonec to neprošlo, ale nápad to byl dobrej, možná ho použiju u porodu :-)
Pak mi ten podivnej doktor, co ordinoval s frekvencí jedna pacientka za hodinu oznámil, že se mu výsledek monitoru nelíbí. Strašně ho udivilo, že se subjektivně cítím dobře, nemám bolesti, nemám kontrakce, cítím pohyby a neteče mi krev. Všechno tohle pečlivě poznamenal na graf monitoru, evidentně jsem byla podezřelá... A pak nás poslal pryč.

Zajeli jsme si na obídek do mexické restaurace.
"Jéje, kdypak to čekáte?" chtěla vědět jedna z nejlepších servírek, jaké znám.
"Nooo...Asi tak v úterý," přiznala jsem.
"Ježišmarja!" vyděsila se slečna.
Někdo by jí měl vysvětlit, že těhotný těsně před porodem nekoušou, nemění se ve vlkodlaky a nežerou servírky.

Zpět v nemocnici. Jdu na záchod a když vylezu, Honza už stojí u příjmu a povídá si s hodnou sestrou. Dojdu k nim a dozvím se, že:
"Musíme nahoru na porodní sál!"
Cože? Něco mi uniklo? Někdo začal beze mě?
"Nebojte, jen ten monitor jsme odvezli nahoru," uklidňuje mě sestra. No proto!
Na sále jsou na mě všichni hodní, pořád se ptají, jestli ještě chvíli vydržím ležet (jasně, klidně půl dne, no problemo) a porodní asistentka po prozkoumání mé průkazky říká, že už to vypadá hodně nadějně. Zvláštní, doktorka ve čtvrtek na základě těch samých výsledků tvrdila, že se zatím rozhodně nic neděje, tak já fakt nevím...

Odcházíme se zcela ukázkovými výsledky někdy před půl čtvrtou. Doma vysíleně padnu do pelechu a je mi jasný, že jsem to všechno absolvovala proto, aby ze mě v té porodnici Monouše rovnou vypudili. Nezdařilo se.
Sorry, Neno, ani tvůj tip nevyšel :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře