Milujte se

a množte se...

téma: Moje, moje, moje! :o),  3.10.2007, 9:39:00, 5 reakcí

Nene, nebojte, nám zatím Monoušek stačí, dneska to bude o mých kamarádkách...

Kadeřnice Péťa, ta, která pořád vykřikovala, jak chce chlapa, protože s tím svým se už několik let scházeli a rozcházeli a zároveň chodili s někým jiným, no mazec! Tak ta je s tím svým chlapem těhotná. Tybrďo. Jsou spolu, ona ho jednou týdně vyhazuje z bytu a on jednou týdně odchází k mamince. Svatbu asi neplánují, protože ona si i po těch několika letech není jistá, jestli ho jako fakt má ráda nebo ne. Potomek je nicméně velmi chtěný z obou stran, i budoucí babičky a dědečkové jsou dojati a všichni se těší, tak snad ten prcek všechny ty jejich podivný hádky rozčísne. Vlastně... Jen v případě, že to bude kluk. Péťa si totiž naplánovala syna Šimona.
"A co když to bude holka?" ptám se, protože i my jsme si původně naplánovali Jarmila – a jak jsme z Moniky poprdění, že.
"Tyjo to mi ani neříkej! To bych byla pěkně nasraná, já holku nechci!" hrozí Péťa barvicím štětcem.
Aha, takže pokud to nebude Šimon, nejen že se rodiče budou pořád hádat, ale navíc bude holčička vlastně nechtěná...No, nic moc start do života...
A ještě ke všemu mi zapomněla ustřihnout ofinu a když jsem se zeptala, jestli mi ji stříhala (protože ta moje krátkodobá paměť je teď fakt v háji), ještě mě seřvala, co že si to o ní myslím. Hm, jen co najdu nůžky...

Svědkyně Veterinářka je u nás pečená vařená. Minimálně jednou týdně se pod nějakou průhlednou zástěrkou (jedu vám odčervit kočku! Vezu vám štrúdl! Jedu zrovna náhodou okolo, jste doma?) objeví pod okny a pak se dožaduje zapůjčení naší dcery. Ony s ní totiž třískaj biologický hodiny, a to dost brutálně. Výhod to pro nás má hned několik:
- muchlá Monouše a já můžu například uvařit, umýt nádobí, případně jen tak sedět a nestarat se.
- pokaždé Monče něco přiveze (což ale znamená, že já potom budu muset taky vozit, že :-) )
- skoro vždycky přiveze něco i mně, o víkendu dokonce myslí i na Honzu
- a navíc začnou teď na podzim horlivě plodit, takže po nás pak budou dědit veškeré Monoušem zahozené věci :-)
Jenže to má jeden háček. Vlastně dva: a) pořád musím vyprávět o porodu a poporodním srovnávání se,
b) jsem srovnávána s krávou.
Je to přece Veterinářka, takže se dozvídám, že krávě se zatahuje děloha tři tejdny, ale mně teda asi vopravdu těch šest neděl. A u krávy vypadá nástřih hráze vždycky hrozně velkej, ale pak je to třeba jen na tři stehy, kolik stehů jsem měla já? Nevím? Já jsem si je v zrcátku nespočítala?
Musím ji nějak připravit na fakt, že lidské samice opravdu rodí trošku jinak, než jak je zvyklá od kraviček...

A jedna vtipná historka na závěr:
jdeme takhle na procházku. Zahneme do jedné ulice a zůstaneme stát hned na rohu, protože máme v plánu přejít. Zabrzdí u nás auto, v něm dva mladíci.
"Prosimvás, nevíte, kde je tady ulice V Zahrádkách?" ptá se řidič.
Já se hned tvářím bezradně, protože tu část města, kde teď bydlím, přece jen ještě pořádně neznám. Honza přemýšlí, ale taky neví.
Spolujezdec se najednou začne hrozně naklánět a ukazuje na mě. Co chce, dement jeden? bleskne mi hlavou a čekám nějakej podraz. Pak se zakloní i řidič, dojde mi, že nekoukají na mě, ale za mě, otočím se – a za mnou na plotě cedule V Zahrádkách.
Mohutný smích na obou frontách (jen Monouš furt spí).
"Jsem si říkal, že to musí bejt někde tady," prohlásil Honza.
No a to je celý. Jestli jste se nezasmáli, asi to bude tím, že jsem doopravdy ještě pořád trochu mimoň :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře