O den

opožděné blognutí

téma: Mutterblog,  6.12.2007, 11:57:00, 5 reakcí

Tak mě tak napadá, když byl včera ten Mikuláš: jak to bude u nás?

Pamatuju si, že jako malá jsem se čertů bála. Nebrečela jsem, to ani omylem, ale celé odpoledne ten svíravý pocit kolem břicha a když večer zazvonil zvonek, děs! I když jen do té doby, než naši otevřeli a já viděla, že čerta neobklopuje opravdový oheň, nebo aspoň jiskry.
Prvního čerta jsem potkala, když mi nebyl ani rok. Mamka mě koupala a taťka se bavil pozorováním ječících dětí od sousedů, nakonec nějak čerta vzal i k nám a on prý stál ve dveřích koupelny a dělal Jéé, ta je kráásnáá!
Úchylák jeden! :-)
Pak, v první třídě, přestože jsem už dávno věděla, že Mikuláš a spol. nejsou opravdoví, jsem zahlédla, jak si Mikuláš nadzvedává vousy a kope do sebe panáka. Hrozivé poznání: Mikuláš je teta! Běžela jsem to říct mamce, ale bylo mi vysvětleno, že Mikuláš je tetě jen podobný. Pch, stačilo jednou Nene! a přiznala, že je to teta, ale před bráchama to nemám říkat.
Kolik nám mohlo být, když jsme šly poprvé za Mikuláše se spolužačkami ze základky? Dvanáct? Třináct? Jakožto nejvyšší jsem byla pověřena předstíráním Mikuláše. Mamka si s kostýmem vyhrála, byla jsem fakt boží. Huhlala hlubokým hlasem, aby děti nepoznaly, že jsem holka; rodiče si to ovšem vyložili tak, že už jsem přiopilá, a zuřivě mi vnucovali panáky. Mít v předsíni dvanáctiletýho Mikuláše, kterej holčičím hlasem odporuje, protože Mně je teprv dvanáct! muselo být docela vtipný :-)
Další roky vždy a už jedině čertice. Včetně černých dlouhých nehtů (pravých), včetně megadíry místo předních zubů (kus černého barevného papíru, fakt to vypadá, že tam ty zuby nejsou), v kožešinové vestě, s dlouhatánským ocasem, který jsem si k uvolnění atmosféry před dětmi přišlapávala. Přes rameno pytel a z něj koukala dětská holinka, jakože už si někoho nesu...
Pak jsem tak nějak zženštěla a narážky kolemjdoucích a některých otců mě začaly pěkně srát, takže... sbohem, čertice.

Konec rozjímání, co za rok, za dva s Monoušem? Jít radši někam, kde bude pohromadě víc dětí, každé si odrecituje tu svou básničku a honem pryč? Pozvat čerty domů? Kde je vzít? Nechci pubertální uhihňanou bandu s baťohama na zádech, včera jsem jednu takovou potkala ve městě a byli tak trapní! Asi bude muset nastoupit bratr a kamarádi, nebo objednat profíky?
A vůbec, je to nutný? Děsit ji? Na jednu stranu si říkám, že když děti ve školce budou líčit, jak se vlastně vůbec nebály a ona nebude tušit, která bije, o něco ji ochudím. Na druhou stranu, koktající a počůrávající se děti, protože nalitej čert se urval ze řetězu a dělalo mu dobře, jak děti děsem řvou a nejsou schopny se hnout, to teda ani omylem.
Babo Zasloužilí rodiče, raďte!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře