Kočka blinká.

Ovšem kočka kocku nemá.

téma: Moje, moje, moje! :o),  22.01.2008, 14:34:00, 13 reakcí

Ta, která furt všechno žere. Kočkodement. Blbka. Mazejvocuď, Fujjedeš, Koukejtopustitaleokamžitě.
Už párkrát předtím zvracela, pokaždý bylo vidět, co přesně jí neudělalo dobře; většinou to byl kus papyrusu. Chvíli jsem ji dokonce podezřívala z toho, že je to transkočkuál a myslí si, že je pes – ti přece žerou trávu a pak ji blinkaj.
Dneska ovšem Majda nakráčí hrdě doprostřed obýváku, žalostně mňoukne, nahrbí se a udělá _b-b-b-b-B-BB-BBB-Bléábr. Pak odkráčí pryč.

"Tyjo, ona hodila větší šavli, než náš pes!" hlásí Veterinářka, která ví, kdy přijít na návštěvu. Nebo možná Kočkodement ví, před kým zvracet. Veterinářka ovšem na jejím blinkání nic vážného nevidí, tudíž jsem klidná.
Mimochodem, Veterinářko, myslím, že vím, proč Majda hází větší šavli, než váš pes: protože je větší, než váš pes ;-)

Za chvíli znovu, tentokrát ve zkrácené a zmenšené verzi: _b-b-b-BB-Blé.
Fujtajbl.

Anička, ta chytřejší, leč zákeřnější kočka, jde hned zkontrolovat, co se děje. Jsem rychlejší a ten blivajs (doslovný) uklidím, takže aspoň očuchává to místo, aby se dozvěděla co nejvíc. Čuňátko.

Monoušek do toho pro samou únavu nechce nebo nemůže usnout, takže brekot a fňukání.
Anička se jde podívat, co dítě dělá. Podle mě je to prostě drbna, jen má problém s tím, že prakticky nemá s kým drbat. Majda na ni většinou při pokusu o konverzaci útočí (psí tendence, no ne?), aby vzápětí dostala na frak.

Můj milovaný roztržitý muž si zapomněl klíče v práci a posléze noťas doma.
Snažím se v aukci vydražit popelník s ledním medvědem, po kterém toužím už minimálně sedm let a dokonce jsem byla připravena ho zcizit z jedné kavárny. Veterinářka jen tak mimochodem pronese, že přesně ten má její tatínek na chatě a že se zeptá, jestli ho jako na něco potřebuje, nebo jestli mi ho daruje. No prosím, já snad opravdu budu mít popelník! Povinné áchání budu vyžadovat od všech návštěv, jasný?

Čtu Palahniukova Strašidla a žasnu, jak je ten chlap dobrej. Jak maličkosti způsobí, že kdybych při čtení neležela, posadila bych se z té knížky na prdel.
Čím víc čtu, tím víc mám depky z toho, že to psaní mi nejde. Promiň, Filipe, promiň, Arthure, já se fakt, ale fakt dám dohromady!

A ještě ke všemu můj bratr prokecl před maminkou, že mám blog. A maminka se ho snaží vypátrat. Zatím marně, ovšem začala s nátlakovou akcí a přemlouvá druhého bratra, aby jí adresu prozradil. (A přitom přes Google by to šlo tak jednoduše!)
Co mám dělat? Nechat ji číst? Projít archív, odstranit případné nežádnoucí spoty a nechat jí číst? Založit si blog Mé_pravé_jméno.bloguje.cz, napsat tam pár nezáživných a nudných spotů a doufat, že si nevšimne, že mají všechny jedno datum? Himbajs, to je dilema teda...

 

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře