Taky vám přijde,

že to všechno poslední dobou nějak strašně rychle letí?

téma: Moje, moje, moje! :o),  18.03.2008, 11:34:00, 6 reakcí

A nemyslím tím letadla (Letecké katastrofy, dnes 20:00 na ČT1 – na to koukám, říkám mužovi Vidíš?! a on na to Ale to je náhoda, my bychom určitě nespadli! – a věřte mu, když na obrazovce padaj boingy jak švestky, žejo...), myslím tím tak celkově jako všechno...

Třeba minulej víkend jsme strávili na chalupě. Hezké to bylo, jen kdyby Monouš po večerech neječela a nemuselo se v noci vstávat a přikládat do kamen. Pak jsme byli doma, asi se nic nedělo, až ve čtvrtek ráno jsem cestou pro noviny a Reflex třikrát škobrtla, luplo mi v kyčli a o hodinu později jsem najednou měla teplotku(!) a srač průj střevní obtíže. Ještě s úsměvem na tváři (Aha!Tak proto mi bylo tak nějak divno!) jsem to psala mužovi do práce. O hodinu pozdějc mu volám, že blbý, ať přijede, že jsem se málem poblinkala při krmení Monouše. Přijel, zlato moje, postaral se o to kvílící nebožátko, co mu nejspíš rostou ty horní zuby a proto je protivné jak osina v zadku. Já víceméně pospávala. Ráno mě pak manžel vzbudil a řekl:
"Přines kyblík!"

Ano. V pátek bylo špatně jemu. Mně už skoro ne, jen mě začalo ukrutně bolet mezi lopatkami. Mamina rozhodla, že to je žlučák, prej se takhle projevuje. Mou námitku, že jsem za poslední dva dny snědla dva rohlíky a ty mi zatím nikdy žlučový záchvat nezpůsobily, vůbec nebrala.
Večer jsme pak s Mončou jely na rodičovsko-dětskou slezinu k Veterinářce, která je -jen tak mezi řečí- těhotná (hurá!!), taky bude otvírat ordinaci (hurá!!) a jednou u ní budu dělat recepční (hurá!!). Těšila jsem se, jak Monča bude komunikovat s dětma. Inu, komunikovala tak nějak spíš sama se sebou, nechala si od již lezoucí Elenky sebrat dudlík a vůbec to celý tak nějak bojkotovala. V šest rozhodla, že konec a za ukrutného řevu jsme jeli dom.
Když jsem si Veterinářce stěžovala na tu bolest mezi lopatkama a že mi rodička řekla, že je to žlučník, vysvětlila mi, že u krávy se zapíchnutý hřebík v bachoru pozná tak, že jí stisknete takovej ten hrb na zádech a ona se prohne. Přenesená bolest se tomu říká. Pak jsem to povidala mužovi a on prej: "To seš jako kráva, nebo co tím chtěla říct?"
Je to drahouš :-)

Dny plynou velmi rychle i přes fakt, že s Monoušem vstáváme zhruba mezi čtvrtou až šestou hodinou. Hmpf! Dřív taky občas začala takhle brzo fňukat, ale stačilo ji nakrmit a ještě na dvě hoďky usnula. Teď ne. Teď si chce hrát. Chjo. Brzké vstávání mi nedělá dobře, celej víkend i včerejšek jsem byla vysloveně na přesdržku, až jsem si říkala, že bych se možná měla zajít podívat za paní psycholožkou, co mě učila na vejšce. Naštěstí se ukázalo, že to byl jen PMS, o kterém jsem ovšem před porodem jen čítávala. Hm. To jsem na něj zvědavá po případném druhém porodu. Muž se od nás na těch pár dní v měsíci nejspíš bude stěhovat k mamince. Nebo do zahradního domku :-)

Mno. A Monouš se naučila pohybovat po místnosti. Nedá se říct, že by přímo lezla, ale sestavou nejrůznějších otoček, překulení a kopání nohama je schopna se zákeřně přiblížit pod židli a chytit mě za nohu, potvůrka jedna.

A venku sněží, což jistě oceňují zejména ty muškáty, co jsem tak akčně vysázela na balkón už minulý týden, protože už je přece teplo...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře