O pití

a o jídle

téma: Moje, moje, moje! :o),  9.04.2008, 7:54:00, 5 reakcí

 

V pátek jsme s mužem vyrazili do vinotéky, kde pracuje jeho bratranec, známý též jako Náčelník. Měli jsme v plánu si koupit nějaké famózní Chardonnay pro sebe a nechat si doporučit víno na sobotní večer, kdy jsme hostili návštěvu ze Srdce. Vybrali jsme si bez problémů, jak Chardonnay tak Pinot Blanc jsme si náramně užili.
Když už jsme jen tak plkali a já popíjela protekční dvojdecku veltlína, vstoupil do vinotéky pán ve světle žlutém svetříku, pod kterým měl červenou košili nebo tričko s límečkem.
Vypadal jak blb.

A že by prý potřeboval opravdové šampaňské, jestli jako maj. Náčelník přikývl, maj, a vedl ho k regálu s šampaňským.
"Demi sec znamená polosladký?" zeptal se pán.
"Polosuché, ale v podstatě máte pravdu," odpověděl bratranec.
"A máte Dom Pérignon?" zajímalo pána. Náčelník i jeho kolega malinko ztuhli, na tohle šampaňské se jich u nás zákazníci neptají denně. Nicméně přikývli, Dom Perignon mají.
"Tak já bych si ho vzal," řekl pán ve žlutém svetříku.
Vyměnili jsme si s mužem udivené pohledy. Náčelník začal lehce zaskočeně hledat tu správnou lahev, jeho kolega si pak vzpomněl, že mají i Dom Pérignon v dárkové kazetě. Ta se pánovi zalíbila a cena lehce pod pět tisíc mu přišla skvělá. Nakonec si vzal ještě jedno šampaňské, protože mělo hezkou láhev, a taky Bohemku, protože tu prej maj Francouzi rádi.

No, dostal nás. Takovej ňouma... Komu asi tohle šáňo dá? A co udělá obdarovaný?
"Jé, hele, ženo, bouchnem šáňo, ne? Do-m pe-rig-non, to neznám, snad to bude lepší, než ty rusiskoje igristoje z minula..."
:-)

A teď o jídle.
Vzali jsme návštěvu ze Srdce k panu Hu, kterého ze srdce milujeme. Ňam.
Samozřejmě s námi šla i Monoušek, která dostala hlad chvilku po příchodu. Honza si ji šteloval v sedačce, já otevírala příkrm a jen co mi hlavou blesko, že dneska to prcek nebude mít ohřáté, odkudsi se vynořila číšnice a povídá:
"Chcete to ohřát?"
Zaskočila mě, takže jsem udělala něco jako hmpftobudeeeehsuper, ona vzala sklínku a ještě se zeptala, jestli to stačí ohřát půl minutky. Přikývla jsem.

Vím o restauracích, kam si můžete vzít pro malé děti jejich jídlo. Ono cpát do sedmiměsíčního prcka svíčkovou by asi možná taky prošlo, ale jista si nejsem. Pak vím o "baby friendly" kavárně, kde ale můžou donesené jídlo a pití konzumovat jen děti do dvou let. A taky chodíme kolem hospody, kde je napsáno, že rodiče s dětmi dovnitř nesmí, protože pivaři si chtějí v klidu užít svoje pivo.
V podstatě je všechny chápu.
U pana Hu jsem nikdy neviděla dítě mladší, než šestileté – a tím šestiletým byl malý Pepa, syn majitele. A přesto se tam k Monče chovají všichni úžasně, jedna číšnice na ni dělá ksichtíky a čínsky jí něco vypráví, druhá automaticky nabídla ohřátí příkrmu... Jsou úžasní!

Příkrm slečna přinesla na talířku, s ubrouskem, dokonce plastovou lžičku jsme k němu dostali.

Prostě pan Hu je nejlepší, kašlu na baby kavárnu :-)

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře