Still alive,

i když občas se musím mrknout do zrcadla, abych se přesvědčila o pravdivosti toho tvrzení...

téma: Moje, moje, moje! :o),  22.04.2008, 6:53:00, 4 reakcí

 

Monča má za sebou kontrolu v osmi měsících, 72 cm, 8,5 kg, čtyři zuby – dva dole jsou už celý vylezlý a cení je na nás hodněkrát za den, dva nahoře jsme našli minulý víkend a jen čekáme, kdy to dítě opravdu začne vypadat jako veverka :-)
Většinu času s prckem trávím u maminy, která si velmi šikovně šlápla na kořen a zlomila si tak nějakou kost v patě nebo někde tam okolo. Takže ráno naložit Monču, dojet na druhej konec města, předat ji babičce, vyvenčit psa, uvařit, udělat, co je potřeba, mezitím uspávat Monču a znovu venčit psa a i když to tak vůbec nevypadá, je to fuška převeliká a domů si mě pak pozdě odpoledne/večer vozí Honza úplně utahanou.
Hlavně si teď ještě dva a půl týdne nesmím nic zlomit já. To by byl průser.

Příští víkend jedeme na svatbu, nemám nic na sebe (klasika), ovšem nejhorší je, že něco slušného fakt potřebuju, takže mě v sobotu dopoledne čeká nákup společenského oděvu. Šmarja.

Kočka Anička se opět mrouská, už to ani není vtipný, teda ne pro nás. Monoušek je z toho nadšená, protože kočka, úplně zblblá, od ní neutíká a dokonce na sebe nechá sahat a vroucně mňouká. Dítě je uchváceno a dobu, kdy jsme doma, tráví rychlým plazícím sprintem za kočkou.

A vstáváme pořád kolem páté.
U doktorky jsem se dozvěděla, že dítě spí přes noc deset hodin – takže pokud Monouš chodí spát v sedm, pátá je logickým důsledkem. Včera usínala v půl deváté.
Vstávala po čtvrt na šest.
Hm.
Sakra.
Dneska jde spát o půlnoci a basta!

 

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře