Cože?

Někdo se po nás sháněl? :-)

téma: Mutterblog,  25.05.2008, 13:40:00, 10 reakcí

Přiznávám, že frekvence mého blogování je...tristní. Manžel se na nové ublognutí ptá už jen jednou za čas a já tak nějak nevím, o čem psát. Že jsme byly s Móňou venku, poprskala mě přesnídávkou a pak spala celých čtyřicet minut? To nebude to pravé...
Ovšem aby tety Lorrain a Haanja a vlastně všechny ostatní (i všichni ostatní) viděli, že potomek je stále naživu a dokonce prospívá, předkládám fotodokumentaci:

S Majdou vytvořily minigang, jehož jediným cílem je plést se mi co nejvíc pod nohy. Jo a taky mě co nejvíc vytočit. Když někdy jejich snaha nesklízí úspěch, zabavěj se aspoň spolu. Mimochodem – Majda má za sebou první mrouskání a před sebou první (a poslední) kastraci, protože při tom byla tak hlasitá, že v noci budila mně i Monču. Honza má tvrdé spaní, ten se ale má :-)

Jinak už umí sedět a vstávat podél vhodných objektů (křeslo, počítač, moje noha) – jen ty pády, ty mě ničej :-/

Sezení si ozkoušela už i ve věhlasné rastauraci u pana Hu – tam si ji oblíbily servírky. Zkoušely jí přinést i lízátko a tvářily se rozladěně, když jsem jim (jí) ho zatrhla :-)

K svátku dostala krásné oblečení, auto (Honza prohlásil, že ženy mají rády jednoduché věci – třeba právě malej náklaďák ;-) ), plastové kostky, které ale ještě neviděla a taky žirafí tobogán. Největší radost z něj má Majda, která míčky nahání sem a tam a pak po celém pokoji :-)

A když je toho moc, Monča usne. Jenže to se stává málokdy, spíš bojujeme a uspáváme dlouhé minuty až hodiny, což není vtipné. Dokonce se jednou Honzovi při uspávání podařilo mrsknout zvonícím mobilem do chodby, kde se chudák přístroj rozletěl asi na dvanáct kusů :-))

Mimochodem – dítě se nám začíná projevovat a zkouší si prosazovat svou. Což vypadá tak, že se začne vztekat, vřeští, rudne, kope nohama, plácá rukama, propíná se do oblouku a tak podobně. Pomalu si na to zvykáme, ovšem moje beraní palice je z toho docela na palici, takže jsem začala popíjet třezalkovej čaj :-) A jedna známá, zasloužilá to matka tří dětí, mi vyprávěla, jak se taky vyděsila, když se její prvorozený začal vztekat. Šla se k naší společné doktorce zeptat, jestli mu třeba nechybí nějaký prvek, nebo tak něco. Byla ujištěna, že nechybí; a dokud jí děti nefialověj a nepřestávaj dýchat, následkem čehož upadají do mdlob, je vše ok. Omdlévající děti patřily samotné doktorce :-) Takže jsme na tom ještě docela dobře...

A pořád ještě si nejsem úplně jistá, že zvládnu dvě děti – ale už se na to druhé těším :-) Asi malinko magořím, no :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře