Hell's book

Nikdo neunikne!!!

téma: Mutterblog,  2.02.2009, 8:35:00, 7 reakcí

Někdy vloni jsem Monče koupila knížku Moje první slova – farma. Taková ta jakožedřevěná, teoreticky nezničitelná, plná obrázků. Nejdřív se ji vcelku úspěšně pokoušela sníst, časem ale přišla na to, že když knížku donese, máma nebo táta budou ukazovat na jednotlivé obrázky a něco breptat.

"Moni, řekni koníček! Íhaha!" dožadovala jsem se a ukazovala na mutanta, co měl nad hlavou napsáno kůň.
"Móňo, řekni dřevěný trám," snažil se Honza, rozladěn z toho, že ta knížka rozhodně není pro první slova, protože ani dřevěný trám, ani vrata od stodoly, ani balík slámy prostě takhle malý dítě neřekne, přestože autor to měl evidentně v plánu.
Monoušek neříkala nic.
Ovšem pak začalo peklo, protože ze dne na den začala knížku nosit pořád dokola a začala po nás opakovat zvířecí zvuky, což způsobovalo záchvaty veselí a rodičovské hrdosti. Zaslepeni genialitou našeho dítěte jsme neurčili jasná pravidla (Číst se bude jednou týdně deset minut!!) a nakakali si tak do bot... Od té doby neděláme nic jiného, než "čteme". Bůů, béé, méé, íhaha, hafhaf, mňau, pipi, koko. Posléze složitější věci jako šnek (pro Moniku zásadně Me!), motýl, vidle, lopata. Dcera všechno nadšeně ukazuje. Když děláme, že o ní nevíme, ukazuje dál, o hodně důrazněji, a používá své nejoblíbenější slovo pápa. Věřte mi, slyšet pápa sedmsetdevadesátpětkrát denně je... prostě pápa.
Proto využíváme každé návštěvy kohokoli a nabádáme Monouše: "Dej bábě/tetě/strejdovi knížku!!!!" A pak se radujeme, že jsme na deset minut unikli...

Jediný, kdo na Monouše vyzrál, je Autobratr. Jeho dva metry se jednou za čas objeví ve dveřích, řekne hlubokým hlasem čuuus, prcku, Monouš chvíli dělá, že ho nezná. Pak ho vezme na milost, což mu dá najevo tak, že donese knížku. Otevře na stránce se zvířátky, ukáže na kravičku a řekne bééé (béé a bůů si nějak plete). Bratr moudře pokýve hlavou a řekne:
"Správně, karburátor!"
"Béé!" zkusí to dítě znovu, tentokrát ukáže na ovečku.
"Převodovka," artikuluje strýc.
Nebohý potomek se chvíli tváří zmateně a pak knihu zahazuje a jde najít nějakou jinou zábavu...

Blbé ovšem je, že když se o takový podraz pokusíme my, dozvíme se, že jsme pápa a schytáme třísknutí knížkou do nohy.

Až přeteče pohár mé trpělivosti (asi tak zítra), tu knížku schovám. Nebo zahodím. Všechny knížky!!! V téhle rodině se číst nebude, ha ha haha HAHAHAHAHA!!!!!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře