Dneska to bude zmatené,

poněvadž hromadné (takhle to dopadá, když je někdo línej blogovat o jednotlivejch věcech!)

téma: Moje, moje, moje! :o),  11.05.2009, 9:18:00, 12 reakcí

Přežily jsme mužovu dlouhou zahraniční cestu. Ona teda objektivně vzato nebyla až tak dlouhá, subjektivně však můžu coby matka dvou malejch torpéd potvrdit, že dlouhá byla, ale nehráblo mi. Uvidíme, jak přežiju dvoutýdenní Čínu v létě.

Sousedská rivalita je zábavná, závist docela taky (pokd jsme my těmi, komu je záviděno ;-) ). Tatínek Terezky z vedlejšího vchodu má jako firemní auto novou Fábii a pere se s mým mužem o místo pod lampou (ano, i jemu už u domu auto vykradli). Když se muž vrátil z cest oktávkou, proběhla na písku následující konverzace:
"Honza má nový auto, jo?" nadhodil Tomáš.
"Ne, to je šéfa a měl ho půjčený do ciziny, aby nemusel fábkou," odpovídám a plácám bábovičky.
"Jo táák," uchechtnul se soused a bylo vidět, jak se mu ulevilo.
"Honza dostane novou, už ji má objednanou a čeká se na dodání," dodám.
"Hm!" udělal soused nakrknutě. Muhehe.

Byli jsme na výletě v zoo. Stejně jako tři čtvrtiny polského národa jsme využili prodlouženého víkendu. Naštěstí nám byla hodinová fronta na safari bus úplně ukradená, neboť Anče spala a Monouš si prostě musela sednout na každou lavičku, kterou potkala. Naše dítě zbožňuje lavičky. Při odchodu jsme potkali Honzova učitele basy.
Byli jsme na výletě ve Slatiňanech. Pohladili jsme koníky, poseděli na všech lavičkách v zámeckém parku a při odchodu potkali Honzova učitele basy.
Včera jsme byli na obědě v mexické restauraci, sami dva, bez dětí. Čekali jsme, kdy potkáme Honzova učitele basy, ale zklamal :-)

Jakožto žena na mateřské dovolené krním. Britští vědci zjistili Dočetla jsem se, že si mám najít koníčka. Koupila jsem si barvy na sklo a zjistila, že jsou debilní, protože nedokáží splnit mou představu o kytičce. Teď mám v plánu začít vyrábět ozdubátka z plsti, korálků a podobnejch hovadin. I přes fakt, že neumím šít. Začala jsem trénovat a zašila si noční košili, co už mela rozparek až do podpaží :-) V záloze mám hraní na kytaru, což mého muže nadchlo (že jako budeme rodina muzikantů a povedeme ty děti k hudbě. Prdlajs – koupila jsem Monče luxusní piánko, co umí být i xylofonem a bicíma – a hraju na něj jen já. Na všech sedm kláves! :-) ). Nadchlo ho to tak, že mi chtěl koupit nové struny, o vteřinu později novou kytaru a o minutu později rovnou elektrickou kytaru. Heh. Budu ráda, když zvládnu Dajánu.

Nechápu současné dětské pohádky a iritují mě jejich znělky. Posuďte sami:
Červený traktůůrek, jezdí sem a tam, červený traktůůrek! A Standa je jeho kamarád, se Standou jezdí rád, červený traktůůrek, už jede!
Boha jeho!
Nebo!
Nanánaná, nanánaná, svět Elmó, nanánaná, nanánaná, svět Elmó! Elmo má zlatou rbyku a taky pastelku (nebo něco takovýho), tóóó jééé svět Elmóóó!
A Elmo se pak ptá rybičky, jak si zavazuje tkaničky. Ech.
Nebo!
Kdo je sakra Dora?! Znám Bořka stavitele, Medvídka Pů, teď už tedy znám i Elma (no to teda hurá), ale netuším, kdo je Dora a tím pádem se mi šestileté děti na písku smějí, protože ony mají Doru na triku!

A už vůbec nechápu, proč si na stejném písku hrají cca dvanáctileté slečny na to, že nemohou jít k doktorovi, protože nemají třicet korun na poplatek.

Zbytek věcí jsem zapomněla (klasika). Já si to i napíšu, ale pak se přiřítí Monika s tužkou, pastelkou ču fixou, sebere mi papír s poznámkami a promění ho v hromadu čmáranic a lá klubíčko, akorát že to nejsou klubíčka, ale pes, postel, auto, jídlo nebo táta. Pokus o nakreslení kočky černou fixou na stěnu v obýváku se nesetkal s kýženým obdivem, s výmalbou zatím radši čekáme (nevíte o hezké omyvatelné barvě do interiéru?)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře