Červen,

to to letí...

(Mimochodem, můžu slavit den dětí, i když jsem matka? )

téma: Moje, moje, moje! :o),  5.06.2009, 7:48:00, 9 reakcí

Tak co tu máme:
Anče se o víkendu naučila přetáčet na břicho. Jde jí to opravdu luxusně, ovšem když to zkouší i v devět večer v postýlce, už naprosto vyšťavená, a rozčílí ji, že to nejde, jsem z toho lehce rozmrzelá.
Monouš už umí několik opravdových slov! Táta, máma, bába, to je jasný. Ňáňa je Áňa, to se taky počítá. Ale pak umí říct i teta, had a hroch! Velmi praktická a v běžné konverzaci hojně používaná slůvka :-)
Celodenní zábava: Monča si ukáže na některou část těla a řekne: "Pápa."
"Ano, to je ruka (noha, ucho, hlava, pusa, nos, pupík, cokoli)."
"Táta?"
"Táta má taky ruku (nohu, blabla...:-) )."
"Bába?"
"Bába má taky ruku."
"Ňáňa?"
"Áňa má taky ruku."
"Teta?"
"Teta taky."
Následuje chvíle přemýšlení, protože nikoho dalšího říct neumí. Nakonec ukáže na to, co je zrovna poblíž, třeba kočka, rybičky, plakát s tygříkem:
"Pápa?"
A vysvětlete tomu dítěti, že nemají ruku, ale packu/ploutev!
Ovšem konverzace už to je; sice mi stále rapidně klesají poslední zbytky IQ, ale mám radost, že si dokážu s dcerou procítěně popovídat :-)

Zvládla jsem poporodní kolotoč u doktorů. Endokrinologie: "Ten pocit knedlíku v krku je normální, kdybyste se začala v noci dusit, tak přijďte!"
Zubař (obrovská panika, a bojím se ho stejně furt): "No, ještě že nekojíte, to byste o ty zuby přišla! A už netěhotněte!"
A protože jsem poslušné děvče, vybrala jsem šest litrů a zašla si na gynekologii pro Mirenu. Na netu debaty všelijakém omdlévání a zvracení, takže jsem byla lehce nervózní. Doktorka postupovala jako při běžným vyšetření a pak povídá: "Hotovo!"
"Cože? To je celý?!" nechápu.
"To je celý," směje se. "Chcete třeba někam bodnout, abyste z toho za ty peníze něco měla?"

Začala jsem cvičit. Zatím jen jednou týdně, nic se nesmí přehánět, žejo. Na spinning pro začátečníky jsem čekala tři týdny – otevírá se až od tří přihlášených a my byli vždycky jen dva. Málem jsem vylítla z kola po hubě přesně v okamžiku, kdy instruktorka tvrdila, že nic takového není možné. Druhý týden jsme si dali bosu a i přes fakt, že jsem taky neustále padala, se mi tahle pohybová aktivita zalíbila a zítra jdu zas. Prý si časem zvyknu, naučím se udržovat rovnováhu a přestanu srážet kolemcvičící jako kuželky, tak jsem zvědavá.

A jinak nějak nic nestíhám. Závěsy čekají na dokončení už dva týdny (protože když je jedna nebo druhá potvora vzhůru, nemůžu mít roztažené jehly a špendlíky). Žehlení čeká přibližně stejně dlouho (přes den to nejde ze stejného důvodu, jako šití, večer jsem tak uondaná, že se mi do toho prostě nechce. Chjo.). Až vymyslím něco, na čem zbohatnu, pořídím si paní  na úklid (a před každou její návštěvou budu muset uklidit, ať si o nás nemyslí, že jsme prasata, žejo ;-) ).

Jo a nezapomeňte jít volit, prosimvás! My jdem spáchat nějakou ostudu s dětma, Monoušovi se volební plenta bude určitě moc líbit a na urnu by se možná dalo vylézt, že :-) Škoda, že jsem si to antiparoubkovské tričko objednala pozdě, v něm by se mi dobře vhazovalo :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře